pátek 23. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Větší otočku osudu si těžko představit. Před dvěma lety Nadiju Savčenko Ukrajina oslavovala, teď ji policie zatkla pro podezření z plánování teroristického útoku na vlastní zemi.

Bývalá ukrajinská vojenská pilotka byla na začátku války s Moskvou, v roce 2014, zadržena -  podle její verze - na ukrajinském území a odvlečena do Ruska, kde s ní dva roky probíhal soud. Byla obviněna z účasti na vraždě dvou ruských novinářů, které zasáhla minometná palba. Savčenko obvinění odmítala; svým vzdorem a výsměchem ruskému prezidentovi Putinovi zpoza mříží se stala na Ukrajině i za jejími hranicemi symbolem odporu proti ruské agresi. V roce 2016 ji Rusko v rámci výměny zajatců vydalo zpět Ukrajině. Národní hrdinka byla mezitím zvolena do parlamentu, mluvilo se o ní jako o možné prezidentské kandidátce. Pak se věci zvrtly.

Reklama
Reklama

Savčenko si nebrala servítky, stala se horoucí kritičkou prezidenta Porošenka - což ovšem doplnila řadou kontroverzních, pro Ukrajince nesrozumitelných a následně odmítaných kroků a výroků. Navrhovala přijmout anexi Krymu výměnou za návrat Ruskem okupovaných území na východní Ukrajině - to je na Ukrajině a v ukrajinské politice především tabu. Zasazovala se o návrat ukrajinských zajatců z ruského zajetí, ovšem v rámci toho absolvovala tajná jednání s představiteli obou takzvaných vzbouřeneckých republik, Doněcké a Luhanské lidové republiky, což hraničí s vlastizradou. Několikrát se také nechala slyšet, že demokracie možná není pro Ukrajinu to pravé a diktatura se hodí víc.

A teď je ve vězení. Ve čtvrtek ji parlament zbavil imunity a mohla být zatčena. Policie ji obviňuje z toho, že hodlala vyhodit do povětří parlamentní budovu, důkazem jsou nahrávky spikleneckých konverzací, jejichž pravost Savčenko nevyvrací. Policie ji také viní z toho, že vstoupila na půdu parlamentu s ukrytou pistolí a třemi granáty v kabelce. Savčenko prohlásila, že k tomu se vyjádří jen pod detektorem lži v přímém televizním přenosu.

Pochopitelně popírá, že by hodlala vraždit. Hájí se tím, že celou dobu věděla, že jde o provokaci, a s nasazenými policejními agenty hrála hru, aby mohla v závěru veřejnosti odhalit proradnost ukrajinských bezpečnostních služeb a úřadů. Jak celá ta pozoruhodná historie skončí, to teď neví na Ukrajině nikdo. Možné je říct jen to, že prezidentkou už Nadija Savčenko nejspíš nebude.

https://www.youtube.com/watch?v=3lSfN-c-ECE

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

V širém poli na okraji Šanghaje stojí zaparkovaných několik desítek, možná stovek tisíc zánovních jízdních kol. Jsou těsně u sebe, aby zabíraly co nejméně prostoru, a rozdělené podle barev do bloků, mezi nimiž vedou úzké uličky. Žlutá, modrá, červená a zelená; stojí tu ladem a nikdo neví, jestli ještě někdy někomu poslouží. Jak ukazují fascinující snímky, které zveřejnil časopis Atlantic, podobný obrázek je k vidění i v mnoha dalších čínských megaměstech. Tamní města měla s bicykly ještě nedávno velké plány, obrovské ambice ale narazily na místní realitu - jak píše a ukazuje web The Atlantic

Jen v loňském roce vznikly v Číně desítky firem, které chtěly po vzoru západních měst jako Berlín nebo New York vytvořit síť sdílených kol, která by si obyvatelé či turisté mohli půjčovat a přemisťovat se na nich po městě. Systém je to poměrně jednoduchý a mnohokrát ozkoušený: libovolný člověk najde v místě A zaparkované a uzamčené kolo, které si za mírný poplatek může přes mobilní telefon odemknout, půjčit a přepravit se na něm do místa B. Na místě B pak kolo zanechá, aby si ho tam mohl půjčit zase jiný člověk. Takových kol je tu rozmístěných několik stovek, případně i tisíc - podle velikosti města. Firma, která službu provozuje, se stará o to, aby byla kola v pojízdném stavu a aby se příliš nehromadila na jednom místě. Podobná služba dnes funguje v mnoha městech planety včetně Prahy, kde ji zajišťuje firma Rekola.

Systém globálně zvaný bikesharing má spoustu výhod: člověk se cestou z práce po celodenním sezení u počítače hýbe, kolo na rozdíl od auta nevypouští do vzduchu zplodiny, cesta městem na kole je navíc během dopravní špičky zdaleka nejrychlejší. Není divu, že tento nápad našel příznivce i mezi čínskými podnikateli, kteří si nechali postavit obrovské flotily jízdních kol.

A jak to v Číně bývá, podnikaví obchodníci mysleli ve velkém. Podle logiky, že více kol vydělá víc peněz, nakoupili miliony bicyklů. Města ale nebyla na takové množství připravená. Kola se začala hromadit na různých místech, blokovat provoz aut či ulice určené pro chodce; zcela nefungovalo ani odkládání kol, jejich rozmísťování na potřebná místa a budování těchto půjčovacích postů. Města na nastalý chaos zareagovala stanovením stropu počtu kol a dalšími opatřeními. Bublina splaskla.

Například firma Bluegogo provozovala kdysi třetí největší bikesharingovou síť, ale před pár měsíci zbankrotovala. Její byznys koupila firma Didi, která kromě bikesharingu provozuje také sdílenou autodopravu ala Uber. Nevyužitá kola, která zbyla po Bluegogo, momentálně odpočívají na parkovišti v Pekingu. Nový vlastník chtěl kola vrátit do provozu v Kuang-čou a Šen-čenu, dvou megaměstech, ale narazil na odpor místních politiků, kteří službu pozastavili a nedovolují přidávat nová kola.

Podobné příběhy potkaly i další firmy, a kola se tak hromadí na mnoha nečekaných místech. Někde jimi už zvolna začíná prorůstat plevel. Je to smutný pohled, přesto v sobě letecké snímky milionů kol mají zvláštní poetiku - a jsou připomínkou toho, že nástup bikesharingu v Číně se zcela nepovedl.

Reklama
Reklama