pondělí 16. 4. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nejpravděpodobnější scénář se stal skutečností. Spojené státy, ve spolupráci s Francií a Velkou Británii provedly o víkendu omezený trestný útok na místa, kde Syřané vyvíjejí a skladují chemické zbraně. Donald Trump se chlubí: hovoří o “perfektně provedeném úderu” a o “splněné misi, které nemohla mít lepší výsledek” - viz komentář v aktuálním Respektu.

Zásah dal najevo, že užívání zakázaných zbraní hromadného ničení nezůstane bez následků - tyto následky jsou ale natolik omezené, že na Asadovu směřování směrem k vítězství v syrské válce nic nezmění. A je proto otevřené, zda syrský režim opravdu od dalšího použití zakázaných zbraní odradí. NYT píší o všech 34 prošetřených případech použití chemických zbraní v syrské válce – a skoro všechny má na svědomí syrský režim.

Reklama
Reklama

“Trumpův úder byl taktickou reakcí, ale chybí dlouhodobá strategie, jak pomoci rozvrácené Sýrii zpět ke stabilitě,” píše ovšem Robin Wright z týdeníku The New Yorker. Cituje bývalého amerického velvyslance v Sýrii Ryana Crockera, podle něhož rakety vyslaly vzkaz, že zabíjení konvenčními bombami shozenými Asadovým letectvem na civilní cíle je OK a vadí “jen” použití chemických zbraní.

Akce podle něho demonstruje spíš západní bezmoc. Asad může ukázat, že jsme v této válce “impotentní a nerelevatní,” dodává bývalý diplomat Crocker, který nyní působí na Princetonské univerzitě. Ostatně Asadův režim hned v neděli podle zdrojů syrských záchranářů pokračoval v bombardování vzpurných oblastí nedaleko měst Homs a Hamá.

Rozhodující je diplomacie, která bude po raketách následovat. Usměrnit Asada na bojišti mohou fakticky jen Rusko a Írán, které režim syrského prezident zachránily – a bez jejichž podpory by se i nyní zhroutil. Jednou z možností je zvýšení ekonomické a politické ceny, kterou tyto mocnosti za podporu Asada platí, konkrétně zavádět a zvyšovat sankce pokaždé, kdy Asad použije chemické zbraně.

Velvyslankyně USA při OSN Nikki Halley takový postup naznačila: hovořila o sankcích cílených na ruské firmy, které jsou nějakým způsobem spojeny se syrským chemickým arzenálem.  EU by zase - jak již vyhrožovala - mohla zvýšit sankce namířené na Írán. Zatím ale zůstává u slov, Rusko ani Írán doposud odpovědnost za krytí zločinů proti lidskosti v Sýrii nést nemusely.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Americká média žijí v posledních dnech dvěma tématy – leteckými útoky na Sýrii a vycházející knihou bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho s názvem Vyšší loajalita. Comey dostal od Trumpa loni v květnu vyhazov, což řada politiků a komentátorů kritizovala jako snahu narušit vyšetřování FBI týkající se možných vazeb týmu Donalda Trumpa na Rusko. Tímto podezřením se nyní zabývá i speciální vyšetřovatel Robert Mueller.

Kniha vychází v úterý a Comey strávil minulé dny jejím propagací a poskytováním rozhovorů. V neděli televizní stanice ABC odvysílala výsledek pětihodinového rozhovoru s Comeym, v němž bývalý šéf FBI otevřeně zpochybňuje morální kvality Donalda Trumpa: „Prezident musí zosobňovat a zastávat hodnoty, které stojí v základech naší země. Tou nejdůležitější je pravda. Toho (prezident) není schopen a je tak morálně nezpůsobilý být prezidentem“, říká.

Reklama
Reklama

Americká média také v předstihu obdržela vybrané ukázky z knihy. Vzhledem ke způsobu, jímž byl Comey donucen úřad opustit, bylo předem jasné, že Donalda Trumpa nijak šetřit nebude, a zveřejněné pasáže to potvrzují. Kromě téměř osobních invektiv, kdy si utahuje z velikosti Trumpových rukou (známý vtip, který Trump nesnáší dobře), rozebírá i vážnější témata – Politico přináší souhrn sedmi nejzávažnějších zjištění. Comey má v knize dojít k závěru, že způsob, jímž Trump vykonává svoji funkci, se neslučuje se základními etickými normami, přiznává však, že se nutně nemusí jednat o něco nelegálního.

Řada komentátorů nicméně varuje před příliš jednostranným vykreslováním Comeyho jakožto hrdiny, který měl odvahu se postavit Donaldu Trumpovi, a poukazují pochybnosti obestírající jeho jednání. článku „James Commey není žádný hrdina“ je shrnuje deník The Atlantic. Ústřední kritika se týká jeho jednání během roku 2016, kdy v USA vrcholila kampaň před prezidentskými volbami. V červenci James Comey předstoupil před americkou veřejnost, aby oznámil výsledky vyšetřování kauzy týkající se Hillary Clinton a jejího nakládání s utajovanými informacemi.

Debata Trump Clinton
Debata Trump Clinton • Autor: REUTERS

Problémem bylo, že v době svého působení jako ministryně zahraničí používala k některým pracovním úkonům soukromý email – a ten byl samozřejmě mnohem hůře zabezpečený. Comey toto počínání nazval extrémně lehkovážným, nicméně nedoporučil její trestní stíhání. 28. října ale vystoupil znova, aby ohlásil, že na základě nových informací FBI vyšetřování znovu otevírá. Veřejnost nicméně neinformoval, že FBI tou dobou již také vyšetřovala možné vazby Donalda Trumpa na Rusko.

Zveřejnění informací o novém vyšetřování ani ne dva týdny před volbami Hillary Clinton výrazně uškodilo – někteří komentátoři dokonce říkají, že ji stálo vítězství. Proč se Comey rozhodl tuto informaci sdělit široké veřejnosti? Podle výňatků ze své vlastní knihy  informace zveřejnil, protože se domníval, že demokratka volby vyhraje: „Rozhodoval jsem se v prostředí, kde to vypadalo, že Hillary Clinton volby téměř jistě vyhraje. Mé obavy, že bych z ní udělal nelegitimního vítěze, kdybych zakryl informace o novém vyšetřování, tak byly větší, než kdyby Donald Trump vedl, nebo to bylo alespoň vyrovnané.“

Jak píše Atlantic, přiznání, že při svém rozhodování o zveřejnění informací hrál roli politický kalkul, je udivující a není úkolem FBI starat se o legitimitu politiků. Trump Comeyho propustil, protože se domníval, že mu to pomůže; možná se dokonce snažil zamezit pořádnému vyšetřování svých kauz. Nicméně James Comey sám prokázal, že si nezaslouží úřad vést, uzavírá svůj kritický komentář americký magazín.

Reklama
Reklama