čtvrtek 22. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Taši Wangčuk (32) pořád sedí ve vazbě a nikdo k němu nesmí. Jsou to přitom už dva roky, co tibetského obchodníka zatkla v Číně tajná policie a obvinila z „podněcování k separatismu“. Letos v lednu se v tibetském Yü-šu konal proces, který byl po čtyřech hodinách odročen bez vynesení rozsudku. Za zmíněný paragraf hrozí Tibeťanům v Číně až patnáct let vězení a soudy se při vynášení verdiktu většinou drží spíše horní hranice.

„Separatismus“ Taši Wančuka spočíval v jeho snaze upozornit čínské úřady na porušování ústavního práva Tibeťanů absolvovat doma vzdělání v tibetštině. Protože na jeho dopisy nepřicházela od lokálních autorit žádná odpověď, vypravil se před dvěma lety do Pekingu, aby tam získal od nějakého právníka odbornou pomoc v sestavení žaloby proti regionální správě.

 Jeho tehdejší cestu dokumentoval deník New York Times a natočil o ní film Tibetská cesta za svobodou, který zachycuje Tašiho marné pokusy: žádná právní firma neměla odvahu s ním spolupracovat a státní televize odmítla jeho žádost odvysílat o upadající a nedostatečné výuce tibetštiny reportáž. Taši se vrátil domů a dva měsíce poté, když New York Times zveřejnil jeho anabázi, byl zatčen. Zmíněný snímek byl jedním z hlavních důkazů Tašiho „zločinů“ u právě proběhnuvšího soudu.

Zatím není jasné, kdy senát vyhlásí rozsudek, a Taši Wangčuk na něj dál čeká v čínské utajené vazbě. Na dvouleté výročí jeho zatčení sepsala Amnesty International petici, která chce zdůraznit jedno: tibetský patriot Taši Wangčuk se nedopustil žádného mezinárodně uznaného zločinu a byl zatčen pouze za poklidné vykonávání svého práva na svobodu projevu. Podepsat žádost za jeho propuštění může každý zde.

https://www.youtube.com/watch?v=7HGZXcBq87c

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sigmund Freud se údajně nechal slyšet, že doutník je někdy prostě jenom doutník, ale v jeho (po většinu života) domovském Rakousku aktuálně není kouření prostě jenom kouření.

Země se až donedávna připravovala na moment, kdy tu - jako v jedné z posledních v Unii - vejde v platnost jeho absolutní zákaz v restauracích a kavárnách. Od 1. května měla skončit éra, kdy si návštěvník Vídně mohl odnést z návštěvy kavárny zakouřené oblečení a spolu s tím nasátou “vídeňskou kavárenskou kulturu”, která je od roku 2011 součástí světového kulturního dědictví, zapsaného na seznamu UNESCO. Rozhodnutí padlo v roce 2015 a předcházela mu debata, kterou velmi dobře známe i z Česka: na jedné straně svoboda podnikání, svoboda sebepoškozování - a k tomu specifická kultura (jen u nás hospodská). Na druhé straně argumenty o zdraví nekuřáků i kuřáků a poklesu konzumace tabákových výrobků. Jak už bylo řečeno, zvítězila druhá strana.

Reklama
Reklama

Po nástupu nové koalice, kterou v prosinci složil lidovec Sebastian Kurz s populistickými Svobodnými, je s tím však konec. Součástí koaliční dohody je zrušení plánovaného zákazu, které si vymohli právě Svobodní. Sám Kurz je mimochodem nekuřák, zákaz by si přál - a s ním i řada jeho spolustraníků, což také veřejně říkají.  Ale politika jsou kompromisy a Kurz se hájí tím, že kouření vyměnil se Svobodnými za vstřícnou politiku k evropským sousedům. Pokud je pravda, zní jako docela dobrý obchod - a také to něco prozrazuje o tom, jak vážně populisté své předvolební horlení myslí.

Někteří Rakušané jsou ovšem proti takovému kšeftu a za svým zákazem si stojí. Petice vedená zklamanými lékaři a založená v půlce února nasbírala za měsíc víc než půl milionu podpisů. Zákaz kouření je vždycky politikum, je to ostatně otázka veřejného zdraví, ale v Rakousku se stal politikem zvláštního druhu, neboť zrušeného zákazu rychle využila sociálně-demokratická opozice. Řada signatářů si jistě upřímně přeje kavárny bez kouře, ale fakt, že největší podporu má petice v místech, kde měli lidovci a Svobodní nejhorší volební výsledek, svědčí o tom, že jde o druh protestu proti kontroverzní koalici.

Protest je to ovšem marný. Sebastian Kurz trvá na tom, že dohody se mají dodržovat - a tu svou dohodu se Svobodnými také dodrží. Koalice už zamítla opoziční návrh na vypsání referenda a právě ve čtvrtek rakouský parlament zrušil část zákona nařizující úplný zákaz kouření v restauracích. Nadále si možné zapálit si ve vyhrazených oddělených prostorech.  Kdo bude mít zájem podpořit kulturní dědicví, může mít zakouřené svršky dál.