středa 25. 4. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Německý Der Spiegel lamentuje nad pozoruhodně rychlým ústupem Německa ze světové scény. Není to tak dávno (listopad 2016), kdy se o německé kancléřce Angele Merkel psalo jako o poslední poslední záchraně liberálního Západu. Magazín popisuje, že se kancléřka sice podobným označením bránila: “Jak by mohla země, jež musí projít dlouhými parlamentními debatami dříve, než někam vyšle jediného vojáka, bránit Západ?” ptají se němečtí kolegové.

Ale zároveň jí prý taková slova lichotila - a její konečné rozhodnutí kandidovat pro čtvrté funkční období souvisela s pocitem, že její přítomnost je ve vymknutém světě opravdu zapotřebí. Der Spiegel vzpomíná na její odvážný předvolební výrok, že Evropa nyní - tedy po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu - musí být připravena vzít svůj osud do vlastních rukou.

Reklama
Reklama

Jenže se zdá, že se situace vyvíjí zásadně jinak. Dnes je Německo maximálně na sedačce spolujezdce, ne-li v zadní řadě. Nezúčastnilo se odvetné akce proti Bašáru Asadovi v Sýrii, vlastně prý ani nemělo informace o načasování a rozsahu plánovaného útoku. Muselo údajně tvrdě bojovat, aby bylo vůbec připuštěno na protiasadovský summit, který se konal v úterý v Bruselu. Když se západní mocnosti dohadovaly na sankcích proti Rusku jako odvetě za útok proti Skripalovým ve Velké Británii, nemělo k tomu Německo co říct.

A v Evropské unii teď za volantem sedí jednoznačně francouzský prezident Emmanuel Macron, který minulý týden pronesl zásadní projev v Evropském parlamentu. “Je více než symbolické, že Macron je tento týden vítán ve Washingtonu se vší pompou, zatímco Angela Merkel tam přijíždí na ´pracovní návštěvu´ jenom v pátek, těsně před víkendem,“ píše Der Spiegel.

A nemáme prý věřit tomu, že německý ústup ze slávy je zapříčiněn komplikovaným a zdlouhavým vyjednáváním o nové koaliční vládě. “To je spin, který k popisu situace používá kancléřství,” tvrdí text. Ve skutečnosti jde o to, že kancléřka promrhala spoustu vlastního politického kapitálu především během uprchlické krize, kdy přicházela s řešeními, jež “většina německých spojenců vnímala téměř jako urážku”. Angela Merkel také přišla o pořádnou porci vlivu a moci v samotném Berlíně. Její hlavní kritik z řad CSU Horst Seehofer například dlouhá léta nechával její zahraniční politiku bez povšimnutí. Dnes ale říká, že v případě zamýšlené účasti na útoku proti Sýrii by použil stranické veto.

Emmanuel Macron
Prezident Emmanuel Macron při zahájení série mítinků, na nichž bude s občany debatovat o budoucnosti EU • Autor: REUTERS

Pak následuje óda na Emmanuela Macrona, byť s jistou rezervou. V každém případě je líčen jako někdo, kdo “má nejen odvahu formulovat myšlenky, ale také za ně bojovat tváří v tvář opozici”. Když Macron mluví o Evropě, činí tak “z hlubokého přesvědčení, vyzařuje energii a skutečný zápal. Tančí jako boxer v ringu, na řečnickém pultě má šest plných sklenic vody a během večera pět a půl sklenice vypije”.

Na roli Angely Merkel jako “královny Evropy” prý bylo i něco temného, viz plakáty během řecké krize, na nichž byla kancléřka zobrazena s Hitlerovým knírkem. Ale zároveň bylo jasné, že pokud je v Evropě nutné něco učinit, bez německé kancléřky se to neobejde. “Dnes chce každý mluvit s Macronem. Na konci evropských summitů Merkel většinou jen vydá krátké prohlášení a zmizí ve svém hotelu.“

Na Macronovo vystoupení v Evropském parlamentu prý minulý týden reagoval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker jednoduše a zároveň s viditelným nadšením: “Vrátila se skutečná Francie.” Der Spiegel radí aktivnější přístup. Macron musí dostat od Německa jasnou odpověď na své návrhy reforem eurozóny - a ta nesmí být jenom negativní.

Německo musí projevit podporu například pro vznik Evropského měnového fondu, byť to bude znamenat další předání pravomocí do Bruselu. Větší aktivita je nutná také na Ukrajině. Kancléřka se bude muset také naučit vycházet s Trumpem, byť je to pro ni obtížné. A hlavně, píše Der Spiegel: Německo si musí odpovědět na otázku, kam vlastně jde a kde stojí v konfliktu mezi Ruskem a Západem, který se stupňuje a proniká do mnoha otázek světové politiky.

Čtěte také: Macron chytil Trumpa na přehlídku k dobytí Bastily

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Severská krimi o dánském vynálezci a dospěla ke konci. Peter Madsen byl odsouzen za vraždu švédské novinářky Kim Wall. Důkazy podle soudu ukázaly, že čin, který provedl na své ponorce, byl připraven dopředu, byl brutální, měl sexuální motiv, a navíc toho Madsen nelituje. Ačkoliv ho usvědčily jen nepřímé důkazy, byly natolik přesvědčivé, že to stačilo na nejvyšší trest. Pokud se tedy Madsen neodvolá, dostane doživotí s nejpřísnější ostrahou. To v Dánsku znamená v průměru 16 let vězení, žaloba nicméně navrhla opatření, díky kterému by zůstal vězení tak dlouho, dokud bude považován za nebezpečného.

„Jedná se o cynické, plánované sexuální zneužití a vraždu náhodně vybrané ženy, která v souvislosti se svou novinářskou prací vstoupila na palubu ponorky,“ konstatovala soudkyně.  „Pachatel rozřezal tělo, aby se pokusil zakrýt důkazy,“ řekla Anette Burkoe.

Reklama
Reklama

Peter Madsen byl svým způsobem dánskou celebritou. Proslavilo ho zkonstruování přibližně čtyřicetitunového a 18 metrů dlouhého plavidla UC3 Nautilus. Vytvořil tak největší amatérsky postavenou ponorku na světě. Prosadit se chtěl i v kosmu. Soud, který vše změnil, začal 8. března, a stálo v něm proti němu zhruba 30 svědků. Ti probírali jeho minulost a sexuální život, technické detaily ponorky, forenzní důkazy, které se našly na těle, i příběhy lidí, kteří znali Madsena osobně.

Soudní lékařka potvrdila, že tolik řezných ran nemohlo vzniknout až po té, co bylo tělo ve vodě: 14 ran se našlo v blízkosti genitálií, další byly velmi symetrické, což napovídá tomu, že vznikly vědomě. Rozruch vyvolalo i svědectví několika stážistů a dobrovolníků, kteří s Madsenem pracovali. Ačkoliv konstruktér prohlásil, že k jeho notebooku měl přístup kdokoli, všichni naopak potvrdili, že na počítač k němu nikdo nemohl.  A právě počítač byl jedním z klíčových bodů přelíčení, neboť na jeho disku byly nalezeny tzv. snuff filmy.

Mužů, kteří s ním pracovali, se prý běžně dotazoval, co si myslí o dark webu – části internetu, kde jsou krom jiného k mání právě i násilné snuff filmy. Mluvil s nimi také o dokonalé vraždě, žen na pracovišti se zase většinou ptal na sex a snažil se je svést. Jedna ze stážistek uvedla, že práci s Madsenem musela po několika měsících ukončit a přejít do péče terapeuta.

Do péče terapeuta se možná přihlásilo i několik lidí, kteří byli u soudu v době, kdy se pouštěla ona videa nalezená na Madsenově počítači - s tituly jako Pryč s její hlavou nebo Vražda v Mexiku.  Několik novinářů při projekci dokonce opustilo síň. Ukázalo se také, že ještě pouhý den před vraždou vyhledával na internetu termíny jako poprava, mučení a stětí.  Národní bezpečnostní služba zabývající se ochranou internetu také jistila, že Madsen za brutální filmy platil po 35 dolarech a že snímky vyhledával aktivně: nemohl se tedy vymlouvat, že mu někdo hacknul počítač.

Peter Madsen u soudu
Peter Madsen u soudu • Autor: AFP, Profimedia

„Už od chvíle, co soud zjistil, že si Madsen zval na datum vraždy vícero žen, bylo jasné, že neodejde jako svobodný muž. A zejména ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, jaká videa si pouštěl ještě krátce před vraždou,“ napsal dánský Politiken.

Pondělní tečkou před rozsudkem byla svědectví o mentálním stavu Petera Madsena, který mimochodem sám prohlásil, že už od dětství chtěl být obětí v dětském pornofilmu. Předvolaná psycholožka potvrdila, že konstruktér postrádá empatii, svých činů nelituje a vykazuje emoce pouze tehdy, když přijde řeč na jeho osobu nebo na jeho manželku, která se s ním právě v tu dobu rozváděla. Podle psychologů ho rovněž vzrušovalo násilí, což potvrdili téměř všichni svědci – některým z nich ostatně sám tvrdil, že je „milý psychopat“.

Příběh Kim Wall, jejíž tělo bylo nalezeno poblíž přístavu nedaleko Kodaně, šokoval nejen severskou zemi, kde vraždy nejsou na denním pořádku. Morbidní příběh začal loni v srpnu, kdy byla novinářka na volné noze, která psala například pro britský Guardian, nahlášena jako nezvěstná. V tu dobu tvrdil Peter Madsen, se kterým byla spatřena naposledy na jeho ponorce, že ji vyložil v Kodani a pak už o ní neslyšel.

Dánští policisté se však za Madsenem vydali podruhé, když bylo poblíž Kodaně nalezeno torzo bez hlavy a končetin. Bylo zajištěno železem, aby nevyplulo na hladinu. Pitva později potvrdila, že jde o tělo nezvěstné reportérky, která chtěla psát nejen o Madsenově ponorce, ale i o jeho soukromém vesmírném projektu.

Madsen tehdy začal měnit výpovědi. Tvrdil nejprve, že novinářka na palubě ponorky skutečně zemřela, ale že to způsobil těžký poklop od ponorky. To však bylo vyvráceno ve chvíli, kdy pátrací tým našel i končetiny a hlavu. Její pitva následně potvrdila, že na lebce nebyly známky traumatu a že novinářka takto nezemřela.

To byla chvíle, kdy si Madsen vymyslel novou historku: že zemřela v podpalubí, kam unikl nebezpečný plyn v době, kdy on odpočíval v bezpečí nahoře na palubě. Ale že o oddělení končetin a hlavy nic neví, stejně jako o bodných ranách mimo jiné i v rozkroku.  Stejně jako o spermatu, které bylo nalezeno na spodním prádle novinářky. Kim Wall podle svého tvrzení uspořádal řádný pohřeb v moři: na nic jiného nebyl čas, protože plyn záhadně poškodil nejen její tělo, ale i samu ponorku, která se toho dne potopila.

Před soudem také zazněl text SMS, kterou Madsen krátce po činu poslal své manželce: „Vyrazil jsem na krátké dobrodružství s Nautilem, všechno je v pořádku. Pluji v nočním světle, nepotápím se. Obejmi za mě kočky.“

https://www.youtube.com/watch?v=S4za8HExLwI