čtvrtek 30. 11. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Podle reportéra serveru Quartz Dave Gershgorna se firma Google chystá na blížící se konferenci Neural Information Processing Systems v kalifornském Long Beach příští týden představit jeden ze svých dalších projektů s umělou inteligencí. Tentokrát jde o novinku zvanou „elektronická ochrana obrazovky“, při níž mobil Google Pixel používá přední kameru jako oko, skrze něž umělá inteligence detekuje, zda se na obrazovku dívá více než jeden člověk. Výzkumníci firmy Hee Jung Ryu a Florian Schroff už pověsili na YouTube video ukazující, jak věc funguje a jakými signály zvěstuje majiteli telefonu, že někde nenápadně zírá ještě někdo cizí.

Vynálezci tvrdí, že systém funguje v různých světelných podmínkách a pozicích aparátu a že šmírující oko rozpozná během dvou milisekund. Rychlou práci dovoluje skutečnost, že umělá inteligence sídlí přímo v telefonu a k rozpoznání není třeba nejprve odesílat data na firemní servery v cloudu.

Sbližování Google s umělou inteligencí trvá již nějaký čas; v poslední době jen nabralo obrátky poté, co firma uvedla do života své dlouho očekávané rozhraní TensorFlow Lite. Tahle softwarová knihovna umělé inteligence dává uživatelům Androidu a dalších mobilních zařízení do ruky nástroj s mnohem větší kapacitou a výkonem, než byl předešlý TensorFlow vydaný v roce 2015.

Stejně tak, upozorňuje Gershgorn, není ani současný vynález Ryue a Schroffa prvním experimentem Googlu v protišmírovací ochraně. Podnik má už od roku 2003 přihlášený patent na detekci, která dokáže analyzovat shodu mezi pohledem člověka před obrazovkou a směrníkem myši. Nová ochrana umělou inteligencí má samozřejmě velké důsledky pro pocit klidu a soukromí - jak (asi zbytečně) upozorňují vynálezci, lidé si ji mohou zapnout vždy, když na veřejnosti čtou v telefonu citlivé informace nebo sledují video.

Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=rchVXWdpVvQ&feature=youtu.be

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Čeká nás další korejská válka? pokládá si řečnickou otázku v provokativním titulku svého článku dlouholetý redaktor deníku New York Times Nicholas Kristof. Ve svém sloupku se zamýšlí nad tím, co pro svět – a hlavně pro Spojené státy – znamená poslední raketová zkouška, kterou v úterý provedla Severní Korea.

Pro připomenutí: Pchjongjang v úterý odpálil nový model rakety, která vyletěla výš než všechny předchozí a podle severokorejského lídra Kim Čong-una dokáže donést jadernou hlavici kamkoli na území Spojených států. Američtí experti si tím nejsou jistí, protože není jisté, jestli v úterý odpálená raketa Hwasong-15 nesla slepou nálož, která vahou odpovídá hmotnosti jaderné bomby, nebo jen lehkou atrapu. Připouštějí však, že by nová raketa teoreticky mohla doletět do Washingtonu.

Úterní test v první řadě dokládá, že americká strategie vůči Severní Koreji nefunguje, píše Kristof ve svém sloupku. A pokud bude pokračovat, k válce skutečně může dojít, konstatuje dál. Přičemž by to byl konflikt mnohem krvavější než jakýkoli jiný, který jsme během našich životů zažili. Podle některých odhadů by první den války mohl zemřít až milion lidí.

O připravenosti USA na válku mluví jak Donald Trump, tak jeho bezpečnostní poradce H. R. McMaster i někteří republikánští politici. A jedna lekce z historie: pokud prezident a jeho poradci mluví o válce, berte je vážně, píše Kristof. Dodává, že o možnosti války mluvil s několika bezpečnostními experty a pravděpodobnost konfliktu se podle jejich odhadů pohybovala mezi 15 a 50 procenty.

Trump už na testy reagoval ohlášením další vlny sankcí – desátých v řadě. Jestliže však Severní Koreu od roku 2006 neodradilo předchozích devět, proč by to mělo fungovat nyní? Problém má podle komentátora dva aspekty. Za prvé: požadavek naprostého jaderného odzbrojení Severní Koreje je nerealizovatelný. A za druhé: používat ekonomické sankce proti izolované zemi, která už dříve nechala zahynout hladomorem 10 procent populace, je prostě neúčinné. Jinak řečeno, USA používá špatnou strategii k dosažení nereálného cíle.

Kristof připomíná, že situace v Severní Koreji nevznikla Trumpovou vinou, její kořeny sahají do 80. let až k vládě prezidenta George Bushe staršího. Od té doby si korejský problém prezidenti posílají jako štafetový kolík. S tím, jak se dolet severokorejských raket prodlužuje, však americkým prezidentům ubývá manévrovací prostor a čas.

Zároveň autor čtenáře uklidňuje připomínkou, že američtí prezidenti si s myšlenkou útoku na Severní Koreu pohrávají už od konce 60. let. Když v roce 1969 Severní Korea sestřelila americké špionážní letadlo a celá 31členná posádka zahynula, Richard Nixon byl v pokušení zaútočit. Poradci ho ale varovali, že jakýkoli úder by mohl přerůst ve vleklou válku; a Nixon si útok rozmyslel. Takové pokušení pak zažívali i další prezidenti, ale vždy si nakonec nechali válku vymluvit právě z obavy před vleklým konfliktem.

Problém současné situace je podle Kristofa také v tom, že obě strany jsou přehnaně sebevědomé. Autor v poslední době několikrát navštívil Severní Koreu a mezi tamními důstojníky podle něho převažuje pocit, že Spojené státy jsou jen papírový tygr. Severokorejci věří, že by se ve svých hlubokých tunelech a bunkrech dokázali nejen skrýt a přežít, ale na jaderný úder odpovědět, a válku dokonce vyhrát. Ve Washingtonu vládne opačná představa: za pouhý den bude po válce, hned první salva amerických raket Severní Koreu vymaže z mapy světa. Ale vzpomeňte si na malé Srbsko, které houževnatě vzdorovalo americkému bombardování celé dva měsíce, než bylo ochotné se vzdát Kosova, připomíná konec 90. let Kristof. Severní Korea je přitom daleko připravenější vést válku.

To nejlepší, v co mohou USA na korejském poloostrově doufat, je nějaká dohoda o tom, že Kim Čong-un zmrazí jaderný program. A jediná šance, jak toho dosáhnout, je vyjednáváním. Tak pojďme hovořit, než nastane první výměna jaderných raket v historii této planety, vyzývá Kristof.

Reklama
Reklama