středa 14. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Není lehké proslavit se jednou z nejelegantnějších vědeckých teorií 20. století a pak přihlížet, jak se vám na sklonku života hroutí. Právě to se děje slavnému lingvistovi a levicovému intelektuálovi Noamu Chomskému (87). Před několika dny vyšel ve významném vědeckém časopise Scientific American článek Paula Ibbotsona a Michaela Tomasella, v němž shrnují přibývající množství argumentů a důkazů od kognitivních vědců a lingvistů, že Chomského teorie je mrtvá, byť její skon ještě není oficiálně ohlášen.

Chomsky před půl století přišel s objevnou teorií, že lidský jazyk je naším univerzálním dědictvím a dostali jsme ho do daru zhruba před 100 až 50 tisíci lety díky genetickým změnám, jež nám umožnily mluvit a myslet. Na základě mnoha - nesporně geniálních – analýz a dedukcí dospěl Chomsky k závěru, že každý z šesti tisíců jazyků, jimiž dnes mluví lidé na planetě, má stejný gramatický základ a chápání této gramatiky nám bylo vštěpeno geneticky. Proto se děti dokáží tak rychle naučit jazyk své matky, jinak by to prý nebylo možné; odposloucháváním a metodou pokus-omyl se jazyk prý naučit nedá. Schopnost učit se jazyky a mluvit jimi nás také zásadním způsobem odlišuje od zvířat.

Reklama
Reklama

Chomského teorie měla zásadní dopad nejen na studium jazyků, ale také na mnoho jiných disciplín včetně vývoje počítačů a umělé inteligence. Jenže dnes se podle mnoha vědců ukazuje, že Chomského teorie je mylná. Není zde prostor na detaily, ale v podstatě jde o to, že se lingvisté našli až příliš mnoho důkazů o tom, že některé jazyky (například indiánského kmene Piraha v amazonské džungli) postrádají ten typ gramatiky, o které Chomsky mluvil jako o klíči ke všem jazykům (například možnost řadit za sebe vztažné věty v nekonečné řadě).

Charles Darwin
Charles Darwin • Autor: Biophoto Associates

Kromě toho vědci dnes vysvětlují schopnosti dětí učit se jazyky jejich mozkem, který má v rané fázi obrovskou kapacitu. Stručně, dětský mozek je nastaven na zvládání obrovského množství úkolů a k naučení se jazyka nepotřebuje specifický gen.

V těchto dnech také vychází kniha amerického novináře a spisovatele Toma Wolfa The Kingdom of Speech (Království řeči), o níž referuje deník The Guardian - a předpovídá velkou bouři, kterou vyvolá. Wolfe účtuje nejen s evoluční teorií Charlese Darwina, ale současně také s Chomského teorií univerzální gramatiky a genetické predispozice pro její přijímání.

Wolfe tvrdí, že jeho útok na Chomského není nic osobního a nesouvisí s Chomského levicovým aktivismem, byť připouští, že právě „kombinace vědeckého a politického postoje z Chomského dělá tak slavnou figuru“. Chomský svoji teorii nadále brání, ale podle všeho je to předem prohraný boj. Pro obdivovatele jeho levicového aktivismu se samozřejmě nic nemění, Chomsky nadále zůstane jejich hrdinou.

V této souvislosti je zajímavý ještě jeden text starý dva roky. Chomsky pro Financial Times vysvětluje, proč kritizuje výlučně USA jako zločinný režim, jenž je podle něj v podstatě stejného ražení jako Hitlerova Třetí říše, ale nekritizuje diktatury v Íránu či ve Venezuele. „Předpokládejme, že bych kritizoval Írán,“ říká. „Jaký by to mělo dopad? Jedině ten, že by to pomohlo těm, kteří chtějí pokračovat v politice, s níž já nesouhlasím – například s bombardováním.“

Stejně tak namítá, že kdyby kritizoval Huga Cháveze (ten tehdy ještě žil), jeho kritika by se okamžitě stala soustem pro mainstreamová média -  a jeho kritika USA by byla tak byla zamlčena. Jinými slovy, Chomsky volí kritiku účelově. Podobný přístup volí při obraně své teorie o jazyku, když odmítá uznat to, co se do ní nehodí. Stále se však může utěšovat, že i když jeho teorie o jazyku už bude definitivně prohlášena za neplatnou, vždy mu zůstanou miliony věrných fanoušků, pro které jsou USA říší zla.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Slavný matematik a fyzik Blaise Pascal (1623 - 1662) i stovky let po své smrti překvapuje. Francouz, který se mimo jiné proslavil tezí, že i když Bůh možná neexistuje, je víra v něho tak výhodná, že by se k ní člověk měl přiklonit  pragmatickým rozhodnutím,  měl asi i talent na psychologii. Jak si všiml server Brain Pickings, vynalezl nejefektivnější techniku, jak přimět ostatní, aby změnili názor. A to staletí před tím, než vůbec začaly vznikat moderní studie na toto téma.

„Když chceme někoho přesvědčit, aby změnil názor, protože si myslíme, že ten jeho je špatný, musíme se na věc podívat z jeho úhlu pohledu. A protože pohled z jeho strany potvrzuje jeho pravdu, musíme tuto skutečnost uznat, ale zároveň mu nastínit i další úhly, které nevidí. Pak bude náš partner spokojen, protože se vlastně nespletl - jen neviděl celý problém. A nikoho nemůže rozzlobit zjištění, že nevidí všechno, protože to je prostě přirozený fakt. Nicméně na druhou stranu – právě pro tuto přirozenost lidé neradi slyší, že se pletou. Ve svém pohledu se přece nemohou splést, protože vjemy našich smyslů mají pro nás vždycky pravdu,“ řekl Pascal a dodal: „Lidé jsou obecně lépe přesvědčitelní důvody, ke kterým dojdou sami, než těmi, které jim dá někdo jiný.“

Reklama
Reklama

Jednoduše řečeno: podle Pascala je lepší, abyste předtím, než vyjádříte s někým nesouhlas, podtrhli to, v čem a proč má pravdu. A přivést někoho úspěšně k tomu, aby změnil názor, znamená objevit mu opačný nebo rozdílný úhel pohledu, než je ten jeho.  A profesor psychologie na univerzitě v texaském Austinu Arthur Markman potvrzuje, že oba tyto body vedou k cíli: „Pokud chcete otevřít někomu možnost, aby změnil názor, musíte nejprve dosáhnout toho, aby zmírnil obranné reflexy a nezakopal se ve své pravdě,“ říká. "Když vám okamžitě začnu vypočítávat všechno, co jste řekl špatně a v čem se mýlíte, nemáte zrovna motivaci se mnou spolupracovat. Ale když řeknu Super, tohle je zajímavý a důležitý pohled, nabízím vám možnost se mnou spolupracovat na výměně názorů. A dostávám možnost později říct i své pochyby o správnosti vašich závěrů způsobem, který není konfrontační.“

Neboli bráno k dnešní době prostoupené spory a vztahovačnými slovy: Pascal nechápe přesvědčování jako faktory manipulace či nátlaku a kontroly, ale jako věc stojící především na vcítění se do druhých. Na vcítění se do pochyb a obav, jež ovládají jejich mysl. Kdo chce o Pascalových psychologických objevech vědět víc, najde informace na brainpicking org.

Reklama
Reklama