úterý 30. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V Chile v pondělí oficiálně vyvrcholila jedna z nejpozoruhodnějších soukromých iniciativ posledních několika desítek let. Tamější dosluhující prezidentka Michelle Bachelet slavnostně vyhlásila v Patagonii pět nových národních parků o celkové rozloze větší než Švýcarsko. Část nově vyhlášených chráněných území tvoří soukromá půda, kterou Chile darovala dvojice amerických podnikatelů a ochránců přírody, Douglas Tompkins a Kristine McDivitt Tompkins. Pět nových parků na jihu země se stane součástí sítě 17 rozlehlých chráněných území rozesetých po celé zemi.

Tompkins se vyvrcholení svého úsilí nedožil, zahynul před dvěma lety ve věku 72 let při výletě na kajaku na jednom z divokých patagonských jezer. Horolezec a zakladatel amerických oděvních firem North Face  a Esprit začal nakupovat obrovské rozlohy půdy v Chile v 90. let. Nakoupenou zemi pak proměňoval v soukromá chráněná území přístupná veřejnosti. K úsilí se o něco později přidala i jeho budoucí manželka Kristine, dříve top manažerka firma Patagonia. Činnost dvojice zasáhla i do sousední Argentiny, centrem byl ale chilský park Pumalín a později údolí Chacabuco.

Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=Jv-JXrSLsWE

Dvojice vždy tvrdila, že cílem je záchrana obrovských rozloh divoké přírody a pozdější navrácení půdy do rukou státu. Soukromá ochrana nicméně vzbuzovala v Chile krajní podezření. Protestovali proti ní místní farmáři, pravicové vlády, armáda. Činnost amerických milionářů provázely divoké spekulace: Tompkinsovi zkupovali údajně půdu, aby mohli na území Chile vytvořit jaderná úložiště nebo na území státu založili nový židovský stát. Tompkins před lety reportérům Respektu vyprávěl, jak nad jeho farmou v Pumalínu výhružně přelétaly stíhačky chilské armády - a uznával, že nákup půdy o rozloze Šumavy na území cizího státu musí nutně vzbuzovat silné vášně.

Pozoruhodná zaťatost obou manželů nicméně proměnila vnímání významné části chilské populace. Zachování divoké přírody prostřednictvím soukromých nákupů ohrožené půdy se stalo jistým trendem mezi chilskou elitou. Prezidentku Bachelet teď střídá u moci pravicový prezident Sebastian Piňera, který se s ní neshodne na mnoha věcech: hodlá zvrátit její liberální potratové zákony nebo zrušit bezplatné vysokoškolské vzdělání. Zároveň je ale Piňera – podobně jako “sousední” argentinský prezident Mauricio Macri - obdivovatelem činnosti Tompkinsových; sám v roce 2004 nakoupil rozsáhlé pozemky na ostrově Chiloé a pod vlivem práce amerických ochranářů tam vyhlásil soukromý park Tantauco.

Patagonie je rozhodně jednou z nejkrásnějších a nejzajímavějších končin světa a Chile se přes všechny kontroverze stává jakousi Mekkou ochrany skutečně divoké přírody. Pro představu, o co se ve vzdálených a studených horách hraje, jistě poslouží třeba tahle brožura nyní již státního parku Patagonia, jednoho z darů amerických milionářů chilské vládě.

https://www.youtube.com/watch?v=0atsJC66t_A

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Americká komička Amy Poehler jednou zavtipkovala, že IKEA znamená švédsky „hádka“. Každý jsme se totiž někdy s někým pohádali při sestavování skříňky IVAR nebo stolku ARKELSTORP. Bezejmenný hrdina Fincherova Klubu rváčů si IKEA předměty vybírá z katalogu, když sedí na záchodě, ani jejich hravá funkčnost a dostupnost mu nicméně neuleví od pocitu bezvýchodnosti, který pociťuje. Ať už depresivní, nebo ne, s hádkou, či bez, nábytek a dalšími předměty od švédské firmy IKEA jsme dnes obklopeni téměř všichni. Týdeník The New Yorker dokonce v sedm let starém obsáhlém textu o IKEA tvrdí, že každý desátý Evropan byl počat v posteli právě od této firmy.

Může za to vizionářství jednoho Švéda s německými kořeny (přičemž z matčiny strany tyto kořeny zasahovaly na české území), který v mnoha ohledech předběhl dobu a změnil způsob, jakým uvažujeme o zařizování bytu a obecně bydlení. A přesto jsme ho my všichni, kteří doma sedíme a spíme na výrobcích jeho firmy, znali jen málo.

Ingvar Kamprad v sobotu zemřel v jedenadevadesáti letech, jeho „odkaz“ nicméně uvidíme na každé druhé návštěvě - a je téměř jedno, v jaké to bude zemi. IKEA totiž do světa rozšířila skandinávský minimalismus: výrobky jsou „neutrální“ až na naprosté výjimky (několik předmětů prodávaných v Číně) a nepodléhají lokálnímu vkusu ani preferencím.

Firma, která vznikla v roce 1943 coby zásilková služba, proměnila i způsob, jakým nábytek nakupujeme. Zatímco dříve bylo zvykem obydlí zařizovat na dlouhou dobu a očekávalo se, že nábytek vydrží desítky let (ideálně navždy), dnes chodíme do IKEA pro postele téměř jako do supermarketu pro brambory. Jako supermarket je nakonec obchod také navržen - zákazník nábytek si sám v prostoru obstará, odveze a doma dá dohromady (byť je samozřejmě možné si tyto služby objednat). A než se dostanete ven, musíte projít všechny sekce, přičemž po cestě zakopáváte o rafinovaně nastražené předměty, pro které jste si samozřejmě vůbec nepřijeli. New Yorker doplňuje další zajímavé detaily - jako je informace, že některé věci jsou záměrně v koších, aby vzbudily dojem, že jde masové, tudíž levné zboží.

https://www.youtube.com/watch?v=GxmyB3HU31Q

Typický IKEA minimalismus a nízké ceny vycházely podle řady profilů z Kampradova původu v nikterak bohatém jihošvédském regionu Smaland, kde byla vždy ctěna šetrnost a úspornost. I jako nesmírně bohatý muž o sobě Kamprad šířil, že žije velmi skromně, obléká se z druhé ruky a jezdí ojetým volvem. Jenže jak píše americký list The New York Times, byla to spíše pečlivě budovaná legenda než realita – bydlel ve vile s výhledem na Ženevské jezero, vlastnil vinice ve Francii a ojeté volvo sice měl, ale kromě něj také vůz značky Porsche. Image askety příliš neodpovídá ani informace, kterou sám potvrdil – že je alkoholik, ale zlozvyk drží pod kontrolou tím, že si třikrát do roka si dá pauzu.

Úspornost byla nicméně vždy kánonem firmy – manažeři nelétají prvního třídou a nespí v luxusních hotelech, lidé pózující v katalogu jsou zaměstnanci firmy. Což ne všem lidem, kteří strukturami firmy prošli, samozřejmě vyhovovalo. Obchody se budují na levných pozemcích, dřevo se nakupuje výhodně, nakonec základní princip IKEA – že se nábytek přepravuje v „placatých“ krabicích – byl motivován finančními důvody.

Zároveň byly produkty splněním švédského snu o rovnostářské společnosti, kde si díky masové produkci každý může dovolit pěkný nábytek. Co do sociálně demokratického snu ovšem trochu nesedělo, byla Kampradova podpora švédských fašistů, která mu vydržela i pár let po konci druhé světové války.  Posléze ji považoval za největší chybu svého života a vysvětlovat ji vlivem své německé babičky, která pocházela ze Sudet, a také tím, že ho přitahovala vize „Evropy bez komunistů“.

Reklama
Reklama