Zdá se, že tohle léto leze všem na mozek. Javier Bardem se oženil s Penelope Cruz, Robbie Williams se vrací do Take That, Pražáci se hádají s Moraváky o Muchovu epopej, Italové chtějí za hymnu příštího MS ve fotbale Jožina z bažin a ministr kultury Jiří Besser uveřejnil osobní vzpomínku na zesnulého Sira Charlese Mackerrase, s nímž se nikdy neviděl.
Nejlepší je před bláznivým světem utéct do kina. Filmy z ozvěn karlovarského festivalu Šary Vary vám sice povětšinou nebudou tvrdit, že žijeme v tom nejlepším možném vesmíru, ale možná vám přivodí krátký a prchavý pocit katarze. Výtečně se pro tyto účely hodí třeba film Lurdy, který patrně od řady jiných „ozvěnových“ filmů nedoputuje do distribuce, takže se teď v Praze v neděli v půl deváté večer naskýtá ideální možnost vidět jej.
Natočila ho mladá rakouská režisérka Jessica Haussnerová, jejíž debut Lovely Rita, viděný ve Varech před mnoha lety, ve mně zůstane asi navždy. Lurdy jsou ale přece jen sofistikovanější než tyhle minimalistické výjevy ze života deprivované teenagerky, která v závěrečné scéně zastřelí mimo obraz své netečné rodiče. Skeptický pohled ironické glosátorky lidské povahy tak trochu ve stylu provokativního krajana Ulricha Seidla si režisérka zachovává i v Lurdech.
S dokumentaristickou pečlivostí zachycuje denní rituály členů vozíčkářského zájezdu do slavného poutního místa, které se stalo vyprázdněnou turistickou atrakcí. Ne ovšem pro ty, co přijely Marii prosit opravdu upřímně o vyléčení. Kamera se soustředí hlavně na mladou Christine (francouzská hvězda Sylvie Testudová), která najednou v noci zjistí, že dokáže chodit.
Nejen lékaři jsou skeptičtí k pojmenování zázraku, medicina podle nich i u těžké roztroušené sklerózy zná případy přechodného zlepšení zdravotního stavu. Podobně se na Christinino vyléčení dívají i účastníci zájezdu. Film stojí za to vidět hlavně kvůli brilantní závěrečné scéně. Rakušáci jsou podle vyznění filmu podobné smějící se bestie jako my Češi.
A mají i podobně cynický smysl pro humor. Anekdotou vyprávěnou ve snímku bych tento lehký pozvánkový páteční sloupek rád zakončil: Duch svatý, Ježíš Kristus a Panna Marie si plánují dovolenou. Duch svatý navrhne: „Pojeďme do Betléma.“ Ježíš Kristus odpoví: „Ale ne, ten známe, pojeďme jinam.“ Duch svatý tedy navrhne Jeruzalém, ale i to Ježíš zavrhne, že už tam mnohokrát byli. Duch svatý nakonec zkusí navrhnout Lurdy a Panna Marie radostně vykřikne: „Hurá, pojeďme tam, tam jsem nikdy nebyla.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
