Při vší úctě k panu Waicovi si myslím, že se poněkud mýlí. Jeho dlouhodobý zájem o dějiny trampingu je jistě záslužný (i když zdaleka ne ojedinělý), ovšem na tom, že pan Waic přemýšlí, kam se tramping dnes poděl, je vidět, že o současnosti trampského hnutí zřejmě mnoho neví.
Pokud se diví, že v létě na malém výletě potkal v Brdech skupinku trampů, z nichž nejmladšímu bylo kolem 60, měl by mezi trampy zavítat častěji. Léto je totiž ve znamení tzv. velkých vandrů, kdy se jezdí často třeba na týden na toulky po Čechách a okolí nebo i na několik týdnů až dva měsíce někam za hranice, jako třeba do rumunských hor nebo sibiřské tajgy. V Brdech bývá nejvíc „trampsky“ živo na podzim.
Tramping neumírá, jen se poněkud proměňuje a taky poněkud zeštíhluje. Není to zdaleka tak masové hnutí jako dřív, ovšem stojím si za názorem, že to, co tramping ztrácí na kvantitě, získává na kvalitě. Jinými slovy, že do lesa aspoň přestali jezdit „paďouři v zeleným“, kteří teď mají široké možnosti realizace jinde a jinak. Aktivit, kterých se trampové účastní, je veliké spektrum: pravidelným úklidem lesa v CHKO Kokořínsko počínaje, organizací literární soutěže Trapsavec konče.
Dá se říct, že druhá zlatá doba nastala v devadesátých letech, kdy zmizeli příslušníci SNB a otevřely se rozsáhlé oblasti vojenských prostorů a západního pohraničí. Trampové přestali být pronásledováni za svůj zevnějšek, přestali být zatýkáni a vyslýcháni.
Represe trampingu ale zdaleka není minulost, i když dnes nabrala poněkud skrytější formu. V některých oblastech, kde se trampovalo již za první republiky, začalo některým jedincům (podobného charakteru jako lidé, kteří se realizovali v PS VB) trampování velmi vadit a svou svatou válku proti trampingu přikryli pláštíkem ochrany přírody. Veškerá trampská tábořiště byla navrácena do „přírodě blízkého stavu“, což v praxi znamenalo rozřezání laviček pod převisem (v některých případech i srubů) a naházení všech věcí po svahu dolů, což sice umožnilo návrat „přírody“, ale také roznesení nepořádku po lese, který už nikdo neuklidil. Časté je pronásledování trampů po skalách za pomoci policie třeba ve dvě ráno, což jsou praktiky, za které by se nemusela stydět ani komunistická VB.
Přes to všechno ale trampové jezdí dál, pouze v oblastech, kde hrozí represe, se pohybují skrytě a potkat je je těžké. Zdánlivě to pak vypadá, že tramping vymizel.
Mgr. Ondřej Jaroš alias „Višňák“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
