ALBUM TÝDNE: Troye Sivan posílá milostný dopis všem svým úžasným holkám

„Kráčí si ulicí s tenkou cigaretou, široký úsměv a na šatech skvrna od spermatu. DJuje od středy do pondělka, ale neptej se jí, písničky na přání nehraje... Tahle holka je nejlepší,“ uvádí na scénu hlavní hrdinku svého alba She’s the Best australský popový zpěvák Troye Sivan. Sebevědomá, nezařaditelná, chaotická. Jako kdyby přímo vypadla z konceptu alba Brat – ostatně právě Charli XCX v této titulní písni hostuje a na závěr se k Sivanovu projevu na pomezí zpěvu a mluveného slova přidává.

„Kluci v mém životě přicházeli i odcházeli, práce byla i nebyla, ale vždycky jsem měl své holky. Celý život se pohybuji v blízkosti úžasných žen a tímto jsem jim napsal milostný dopis,“ popsal Sivan záměr nové desky. Výraznými ženami se to tady jen hemží, kromě Charli XCX v klipu písně She’s the Best hraje Nicole Kidman a taneční singl Party cituje Madonnin hit Music, ale nakonec Sivan přece jen dá prostor i sexuálním a životním partnerům – mužům, kteří přicházejí a odcházejí, byť by si možná ze všeho nejvíc přál, aby zůstali.

Po výrazně hybnější nahrávce Something to Give Each Other (2023) dává Sivan na She’s the Best průchod melancholii, jež následuje po bezuzdném hédonismu. Písně jako houseová Canada Dry nebo Cowboy sice pojednávají o elektrizujícím opojném sexu a Embarrassingly přináší masturbaci s představou bývalého přítele, nicméně spíš než živočišnost tu ze všeho čiší něha. V těch nejcitlivějších skladbách, jako jsou Sex Star, FF a Lost Time, totiž Sivan spojuje obrazy nestoudnosti s výjevy domáckého života. Prolínají se jeden s druhým: „Nechci drinky ani chodit ven. Chci jen tebe ve svém pěkném domě. Budu přímo tady a už jsem připravený,“ zpívá ve zmíněné Sex Star na znamení toho, že stabilita a zázemí ještě nemusejí přinášet nudu a spořádanost.

She’s the Best je nejen poctou různým formám feminní energie, ale Sivan tu také po svém dále rozvíjí možnosti popového žánru naznačené jak zmíněným albem Brat, tak v současnosti třeba dalšími zpěvačkami jako Chappell Roan, Adele nebo Slayyyter. Všechny jako by víc než dominovat v hitparádách zajímalo, kolik chaosu, komplikovaných pocitů a nejednoznačností se dá dostat právě do tak přehledného, nekomplikovaného a jednoznačného žánru, jako je pop.