V úterý se probouzím s radostným očekáváním. U snídaně se zamyslím nad tím, jestli nejsem blázen, když se ani trochu nebojím vézt čtrnáct malých dětí tramvají do centra Prahy. Ale nejsem, prostě to půjde dobře. Dám si jednoduché zadání: Užít si den a vrátit se do školky se všemi dětmi ve zdraví.
S dětmi a kolegyní Františkou máme sraz u metra Nádraží Holešovice. Děti z lesní školky, které obvykle vídám v praktickém pogumovaném oblečení se skvrnami od bláta, tentokrát přicházejí nastrojené v hezkých čistých kalhotách a šatech, holčičky mají různé mašle a ozdůbky. Těší se do divadla. Jeden z nejmladších, tříletý Josífek, ještě v divadle nikdy nebyl, je docela neposedný a rád věci okouší svými smysly. Jsem zvědavá, jak představení zvládne celé vsedě. Rodičům se líbí, že něco podnikáme. Dvě maminky se dokonce svezou s námi kus tramvají. Jsem za to ráda.
Cesta tramvají je veselá, máme vyhlídkovou jízdu podél Vltavy a centrem Prahy a povídáme si o lodích a všem, co vidíme. Z Lazarské jdeme kus pěšky až k piazzettě s Kafkovou otočnou hlavou. Děti necháme konečně chvilku rozběhnout, okamžitě se uvolní a jásavě poskakují a pobíhají okolo, zatímco je stále znovu počítáme.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
