Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Rozhovory

Thea pod Mount Everestem

S Theou Krečovou a jejím otcem o následcích těžké autonehody, úniku z parasvěta a kráse životních maličkostí

Luboš Kreč s dcerou • Autor: Matěj Stránský
Luboš Kreč s dcerou • Autor: Matěj Stránský

Když je krásně, je krásně všude. I ve špitále,“ zní zpráva na instagramovém profilu s názvem Thea & táta. Objevila se tam letos 26. října, je u ní fotka jedenáctileté dívky, jak sedí na vozíku, usmívá se, ale není jí vidět do obličeje.

Theo, co se ti stalo? Jak ses dostala do nemocnice?

Thea: Stalo se to, že když jsme s maminkou a sestrou a bráchou jeli na hory, tak máma dostala mikrospánek a nabourali jsme. Blbě jsme narazili, mně se nějak vyvlíkl pás, jeho spodní část mi natrhla kus těla, střeva a svaly a taky páteř.

Vy jste v tom autě nebyl?

Otec: Ne, já ne. Dcera jela na hory jenom s manželkou a dalšími dětmi. Já měl práci.

Thea říkala, že havárie byla způsobená mikrospánkem její matky. Byl z nějaké momentální únavy?

Otec: Z únavy to bylo určitě. Dokonce si oba s manželkou vybavujeme, že když odjížděli, my bydlíme v Kladně a měli jet do Krkonoš, tak žena před tím říkala, že se jí nechce řídit, že se cítí unavená. Den před tím jsme šli spát později, bylo každopádně taky vedro, asi to byla kombinace řady důvodů.

Do čeho auto narazilo?

Otec: Do nějakého betonového sloupku u nějakého mostku, který stál mimo silnici.

Byl jste se na místě později podívat?

Otec: Nebyl, nechtěl jsem. Stačilo mi, že jsem následně viděl naše auto, bylo zničené. Manželku odvezli záchrankou do Jičína, děti do Hradce Králové. Jel jsem z Kladna rovnou za nimi. Ženu pustili druhý den, její zranění nebyla nijak vážná.

Jak jste se o nehodě dozvěděl?

Otec: Zavolal mi to pán, který je vlastně hned po nárazu vytahoval z auta. Volal ze svého čísla nebo z manželčina telefonu, nevím přesně, říkal, že bych měl hned přijet. Seděl jsem na zahradě, jsem novinář, psal jsem nějaký článek, tak jsem skočil za volant a jel do Hradce do nemocnice.

Co jste na místě zjistil, jak moc byla Thea zraněná?

Otec: Byla zraněná hodně, z dětí jednoznačně nejvíc. Manželka, starší dcera a syn byli takoví potlučení, měli zlomeniny a mírnější zranění. Mladšího Eliáše pustili po pěti dnech domů, starší Emičku po deseti. Takže ve srovnání s Theou, která byla čtyři měsíce v nemocnici, nic zásadního. Theuška byla, jak to doma říkáme, přetržená vejpůl. Primárně ji pohromadě držela kůže a cévy. Byla poraněná na hlavě, dodnes tam má sešitý velikánský poloskalp, měla poraněnou páteř, tu jí sešroubovávali, a ještě zlomený kotník a rameno, poraněnou míchu. Dva dny byla v umělém spánku, doktoři bojovali především kvůli jejím vnitřním zraněním o její život. Hodně jí museli sešívat střeva, z krku jí do břicha transplantovali několik centimetrů žíly.

Thea: Doteď jsem byla na třinácti operacích včetně zákroků v narkóze souvisejících se zánětem v jizvě.

Vybavuješ si něco z těch momentů krátce před havárií nebo samotnou havárii?

Thea: Vůbec. Jediné, co si vybavuju, je, že máma říkala, že je unavená, takže jsme někde zastavovali na benzince, koupila jsem si nanuka, ségra taky a brácha bonbony. Máma si dala kafe. Teda pamatuji si to tak, že mi to máma připomněla, když jsme se o tom časem bavili, jak to celé proběhlo, a mně to naskočilo.

Nic dalšího si nepamatuješ?

Thea: Ani ne.

Co prvního si pamatuješ z nemocnice?

Thea: Tak vím, že to hrozně bolelo. Jako bolelo mě úplně všechno. Záda, břicho.

Otec: Když byla v umělém spánku v nemocnici, byl jsem u ní a četl jí knížky. To jsem nevěděl, jestli mě vnímá. První věc, co mi řekla, když se probudila, bylo, že chce umřít. Což byla taková ta instinktivní reakce na to, že ji bolí celé tělo. Byl to asi nejhorší moment mého života. Pak jsme si o tom povídali a Thea mi vysvětlila, že to bylo právě kvůli té bolesti.

Thea: Je to tak. Bolelo to příšerně. Ještě vím, že celou dobu, co jsem byla v umělém spánku, tak jsem žila v takovém svém zvláštním světě.

Jak to v něm vypadalo?

Thea: Já jsem tam byla v Africe a byla jsem tam v jakémsi parasvětě, kde trvalo nějakým zemědělcům pár sekund postavit ohromnou horu větší než Mount Everest. A furt ji tam přestavovali nějak podle toho, abych tam mohla žít. Bylo to ale nepříjemný, protože jsem tam byla napůl kostra a byl to takový horor, dejme tomu.

Z toho, jak to vyprávíš, bych řekl, že v tom snu nebylo jasné, jak to celé dopadne? A dopadlo to dobře.

Thea: V jednu chvíli mě tam zabili, byla jsem mrtvá, ale oživla jsem v nějakém světě mrtvých. Byl tam i táta s jedním svým kamarádem. A nějaké výjevy z atletiky, kterou jsem cvičila, týden před havárií jsem byla na atletickém kempu. A pak to celé najednou zmizelo a já se probudila v bolestech.

Jedna z prvních věcí, co jsi v nemocnici zjistila, bylo, že nechodíš. Jak může být v takové chvíli krásně ve špitále, jak sis napsala na Instagram?

Thea: No, třeba je hezké, když se mi něco povede na fyzioterapii nebo prostě se mi něco povede. Cokoli. Radovala jsem se z každé maličkosti. Třeba když jsem po dvou měsících mohla vyjet na vozíčku a koupila jsem si nanuka. Nebo když jsem se dokázala posadit a sedět pár minut bez držení a napít se. Anebo když jsem dostala, to bylo ještě na JIP, nový mobil – iPhone 11. Já jsem měla před tím iPhone 8.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 57 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].