Volá mi má dospělá dcera. Čau, tati, mám novou lampu s červeným světlem. Znáš to? Zpátky do minulosti, píše se rok 1985. Sedíme s bráchou ve slipech v našem karlínském obýváku. Jsme zpruzení. Místo toho, abychom lítali po bytě jako předtím, přišla povinná čtvrthodina před lampami. První je horské slunce. Fakt má i takový design. Otevře se posunem polokoule a uprostřed na nás UV zářič tvaru slunečního jádra pošle své blahodárné paprsky. Abychom nedošli zrakové újmy, otec nám nasazuje plastové brejličky. Svět kolem zarudne, jsou červené. Čumíme do slunce, děsná nuda. V prepubertálním věku tyhle seance naštěstí skončily. Ne proto, že by otec hleděl na náš věk anebo že lampa vydávala možná škodlivé UVB. Jednoho dne si však lampou celkem solidně osmahl intimní partie a lampa šla do skříně. Druhá, ještě méně oblíbená lampa byla pro změnu šišatého tvaru a funkce infrazáření. Přes rozkošně azbestové obložení se prohřívala naše čelíčka. S ksichtem rozpáleným doběla a možná napůl rozpuštěnou lebeční kostí, vždycky jsme pak s bráchou vážili, jestli i příště budeme ucpaný nos reportovat.
Zpátky do přítomnosti, píše se rok 2021. Červené světlo je jedním z moderních nástrojů takzvaného biohackingu. Laicky řečeno metody, jak nejlépe naplnit lidský potenciál včetně lepší kontroly našeho zdraví. Běžně dostupné infralampy slibují pomoci s lepší kvalitou pokožky včetně akné, ulevit od bolesti kloubů a svalů a slouží i k doplňkové léčbě dutin. To se zjevně i za dlouhá desetiletí nezměnilo,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
