0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Ve hvězdách22. 8. 20213 minuty

Cesta svobody

23. 8. 1989

A v sedm hodin večer se dva miliony lidí vzaly za ruce.
Autor: Profimedia

Šlo o největší protest v dějinách regionu, v němž byl během sedmdesátileté éry někdejšího Sovětského svazu jakýkoli nesouhlas s vládní politikou tvrdě stíhán. A to včetně trestů nejtvrdších: ztrátou občanských práv, sibiřským vyhnanstvím – a popravováním.

Když 23. srpna 1989 spojilo své ruce na dva miliony Estonců, Litevců a Lotyšů, aby v 675 kilometrů dlouhém lidském řetězu propojili města Tallin, Vilnius a Rigu, a demonstrovali tak požadavek na nezávislost pobaltských republik na Moskvě, bylo v tomto gestu i mnoho symboliky. Přesně před padesáti lety, 23. srpna 1939, byl v Moskvě mezi nacistickým Německem a stalinistickým SSSR podepsán pakt o neútočení Molotov–Ribbentrop. V tajném dodatku smlouvy si pak dvě tehdejší totalitní světové mocnosti rozdělily Evropu víceméně pravítkem na poloviny a Estonsko, Lotyšsko a Litva byly násilně připojeny k Sovětskému svazu.

↓ INZERCE

Iniciátory tichého protestu v srpnu 1989 byla opoziční, lépe řečeno občanská hnutí z těchto tří pobaltských republik, která podporovala gorbačovskou perestrojku a později sehrála důležitou roli při vyhlašování suverenity vlastních zemí. Organizace Baltské cesty, nebo také Baltského řetězu, jak je protest nazýván, přitom nebyla v době, kdy byly protesty v SSSR tvrdě potlačovány a neexistovaly žádné sociální sítě (dokonce ani internet), vůbec jednoduchá. Nicméně pomocí rozhlasu a také například vyhlášením prázdnin v Estonsku se podařilo lidský řetěz, vinoucí se po dálnicích a hlavních silnicích, kde sympatizující…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc