Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Minulý týden
Respekt 44/2019

Domnívám se, že se Mikuláš Kroupa mýlí, když ze sociologického průzkumu dovozuje, že „nostalgie po socialismu je signál, že se řadě Čechů nežije dobře“. Nemám, pravda, po ruce vlastní renomovaný sociologický průzkum, ale z pozorování v malé obci na Karlovarsku mohu doložit, že nostalgií po socialismu trpí většinou lidé velmi dobře situovaní včetně úspěšných podnikatelů. Je to touha po „bezproblémovém“ světě (v jejich vnímání) jejich mládí a (ne)odpovědnosti za vlastní život, jež se tehdy vyčerpávala pouhou konformitou s vládnoucími poměry (to by jistě popřeli). Jde tedy v prvé řadě o strach ze složitosti světa, klasické podhoubí generického fašismu, který na sebe vůbec nemusí nabrat komunistickou podobu. Je-li zde pár lidí, jimž se opravdu nežije ekonomicky příliš dobře (dali by se spočítat na prstech jedné ruky), pak to rozhodně nejsou ti, kteří by nostalgicky vzpomínali na komunismus.

Ladislav Šenkyřík

Učitelé 2019: jak na tom skutečně jsou
Respekt 46/2019

Reaguji na článek věnující se učitelské stávce. Chválím redakci za různé pohledy i za představení komplexního problému učitelů. Souhlasím s názorem, že platy jsou jen špička ledovce neustále od politiků a úředníků podkopávaného školského systému. Rovněž si myslím, že stávka měla cílit na více problémů, nejen na dohady okolo procent. Nabízím také svůj pohled, jak pracující na tom můžou být ještě hůř. Jsem vystudovaný učitel, kvůli svému handicapu pracuji v muzeu jako odborný kurátor. Mám vystudované dvě vysoké školy, můj plat je zhruba 15 tisíc čistého. Pokud stojí nájem deset tisíc, jak mám vyjít s pěti tisíci na měsíc? Tato problematika by jistě také stála za článek. Děkuji za vaši práci.

J. K.

Skládky, kam se podíváš
Respekt 48/2019

Díky za fakticky znepokojivý příspěvek o (stále tristní) situaci s odpadovou otázkou. Vedle spotřebitele varujících upozornění a legislativních návrhů však autor ani v nejmenším nezmiňuje zásadní, revoluční a pro budoucnost nezbytné řešení – prevenci odpadu! Skládkování je již nemyslitelným východiskem. Spalovny jsou menší zlo (lze tím však alespoň získávat energii). Recyklace je možná jen zčásti a je značně energeticky náročná. Nedostatečně se řeší užitečný bioodpad.

Progresivním a pro čím dál více lidí již běžným způsobem v rámci spotřebitelských návyků je nakupování v bezobalových obchodech.

Je společensky stále patrné, jak tu byla (a pořád je) zanedbána ekologická výchova. Stačilo by si jen osvojit několik jednoduchých zvyků a počínat si svědomitě ve jménu udržitelnosti. Jako by se mělo masově zvýšit environmentální vzdělávání na školách, tak by se měly značně podporovat projekty v rámci zero waste či cirkulární ekonomika.

Stále nechápu, proč se tomuto tématu nevěnuje více pozornosti a úsilí.

Petr Přibáň

Spokojené sólo
Respekt 50/2019

Již delší dobu se zabývám otázkou, kde udělal kolega Darwin chybu. Rodičovství, zejména to vícečetné, připraví člověka o většinu volného času a nezávislosti. Naopak mu přibude obrovská zodpovědnost a starosti, každodenní stresové okamžiky, někoho připraví o nervy, vesměs všechny rodiče připraví o spoustu finančních prostředků. Naproti tomu lidé bezdětní a bez partnera si užívají relativně bezstarostného života plného světských radovánek a nezávislosti. Jinými slovy, rozmnožují se více lidé nižším pudem sebezáchovy (co jiného je vědomé přivozování si každodenních stresů a dobrovolné přidělávání si starostí). Ti opatrní se nerozmnožují vůbec, ti méně opatrní ukončí reprodukci prvním potomkem. Průměr je 1,57 dítěte na matku; od počtu tři se, troufám si tvrdit, jedná o čirý masochismus. Tuto moji hypotézu mi potvrdil článek Spokojené sólo. Nicméně v zájmu větší objektivity by stálo za zveřejnění názorů nejen lidí-singles ve stadiu plné fyzické i psychické kondice, ale i lidí-singles starších, osamělých, nemocných, bez partnera, dětí a vnoučat. Je jistě chvályhodné, že si někteří singles uvědomují, že si na stáří budou muset našetřit sami (ačkoli paní Petra plánuje odstěhovat se do chatrče v Indonésii a tam skromně dožít z peněz, které jí bude stát posílat z příjmů vybraných od dětí jejích vrstevníků). Měli by si ale uvědomit, že zdaleka nejde jen o důchody. Další významnou položkou je například zdravotní péče, která je u lidí vyššího věku zřejmě dražší než aktuálně průměrných 36 tisíc korun ročně na každého obyvatele ČR. Tito šťastní bezdětní singles jsou z pohledu současného sociálního systému černými pasažéry. Pro úplnost doplním, že sám spoluvychovávám tři malé děti.

čtenář Respektu

1000 km na chalupu
Respekt 51–52/2019

Děkuji za velmi kvalitní text o postupné změně českého osídlení v Rumunsku. Jen je podle mě velká škoda, že autor textu několikrát nesprávně použil výraz „Čechy“ místo výrazu „Česko“: Čechy je název pro jednu z historických zemí Koruny české (spolu s Moravou a Slezskem a dalšími oblastmi), zatímco Česko je oficiální zeměpisný název státu Česká republika. Oceňuji, že ve většině ostatních textů Respektu je na rozdíl od mnoha jiných médií používán krátký název našeho státu správně.

S přáním hodně síly při vydávání Respektu

Tomáš Zavadil

1000 km na chalupu
Respekt 51–52/2019

Děkuji za mírně optimistický článek o banátském Rovensku, které jsem mnohokrát navštívil. Technická poznámka: Škvarky se nevaří, ale škvaří.

PhDr. Petr Mašek,
vedoucí oddělení zámeckých knihoven, Národní muzeum

Češi na trdelníku
Respekt 1/2020

Ráda bych doplnila vaši glosu. Moje babička z jižní Moravy (žila v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století) trdelník připravovala a měla na jeho přípravu speciální nástroje. Byly to plechové trubky s dlouhým držadlem. Trdelník se u ní smažil a kvůli držadlu se trubka nedala obracet, takže bylo potřeba hodně tuku. Z toho důvodu jsem onu pomůcku vyhodila a mám jen recept.

Marcela Macháčková

Co se nosí

Vážená paní Vránková, ráda bych vám touto cestou poděkovala za rubriku Co se nosí. Kromě toho, že mi díky ní neuniknou trendy, které by mě jinak téměř jistě minuly :-), se vždycky báječně pobavím. Přeji vám, aby hladina vašeho sarkasmu zůstala i nadále přiměřeně vysoko.

Blanka Fialová

Pozvánku do naší školy přijala dne 26. listopadu 2019 Silvie Lauder. Její návštěva se konala v rámci 30. výročí pádu železné opony. Našim studentům jsme chtěli zprostředkovat poznání, jak se rodila svobodná společnost, a besedu se S. L. jsme zařadili do kapitoly 30 let po sametu. Tématu, jak se orientovat v současném informačně složitém světě, se S. L. chopila s energií sobě vlastní. Studenti díky ní prožili atmosféru pravé novinářské práce plné nástrah, které lze překonávat pouze za cenu nezištného osobního nasazení. Beseda se v následné diskusi protáhla, byla zodpovězena řada otázek, pro velký zájem došlo na přeorganizování další výuky. Studenti pochopili, že právě nyní jde o formování směru jejich dalšího myšlení. Přístupu Silvie Lauder ke studentům si velmi ceníme a chtěli bychom jí za návštěvu, ochotu a iniciativu, a to bez nároku na odměnu, touto cestou ještě jednou vřele poděkovat.

Mgr. Jitka Příběnská,
učitelka všeobecně vzdělávacích předmětů, SSJS Tábor

OMLUVA

V rubrice Minulý rok v prvním čísle Respektu jsme uvedli, že „z hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze byly exhumovány kosti hrdinky protinacistického a protikomunistického odboje Zdeny Mašínové starší a po více než půlstoletí konečně pohřbeny v rodinné hrobce rodu Mašínů v Lošanech na Kolínsku“.
Pražský magistrát sice v březnu minulého roku konečně vyhověl žádosti Zdeny Mašínové mladší na vyzvednutí ostatků její matky z hromadného hrobu, k exhumaci ani k uložení v rodinné hrobce však zatím nedošlo.
Paní Mašínové se za námi chybně uvedenou zprávu upřímně omlouváme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].