Nejklasičtější auto bělochů v Africe, bílý Land Rover, bláznivě poskakuje po hliněné silnici. Zastavujeme ve stínu klidně ševelících mangovníků. Přes cestu je natažená chatrná dřevěná kláda – vojenský a policejní checkpoint na příjezdu do města Bozoum. Podobné checkpointy tuto zemi definují, stejně jako fakt, že nikdy přesně nevíte, co vás na nich může potkat.
Starší modely kalašnikovů zůstávají položené na židlích. Nedá se říct, že by tu panovala bojová pohotovost. Panuje tu všeobjímající vedro. Opatrně se domlouváme s ospalými strážnými a po chvilce se ptáme, zda si je budeme moci vyfotit. Neřeknou si o úplatek, chtějí pouze jednu vytištěnou fotografii pro každého.
Jsme ve Středoafrické republice. Ve zhrouceném státě, kde téměř neexistuje státní aparát, který nemá hlídané státní hranice, kde nefungují téměř žádné služby, kde i vlastnictví tištěné fotografie je pro běžného člověka malý zázrak.
Bozoum se svými deseti tisíci obyvateli patří ke zdejším metropolím a dnes nás tu čekají dvě zásadní události: otevření regionálního centra pro těžbu zlata a každoročně pořádaný zemědělský veletrh. Obě události zahajuje za značných bezpečnostních opatření premiér země, všude se rojí ostří hoši z ochranky i vojáci OSN. Není se co divit, 80 procent území země velké jako Francie a Belgie dohromady je pod…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
