Co člověk potřebuje k tomu, aby se stal výtvarným umělcem? Tak určitě talent, pořádnou dávku fantazie nebo prostorovou představivost, což je dovednost, která se dá velmi exaktně měřit již u malých dětí. A pak pochopitelně zdravé oči, bez nichž se malíř neobejde, stejně jako se klavírní virtuos neobejde bez jemného sluchu. Nebo ne?
Zní to logicky, ale dějiny výtvarného umění nabízejí pestřejší obrázek. Řada mistrů tvořila s rozvinutou oční vadou a zdá se, že některé poruchy zraku jsou pro výtvarnou tvorbu dokonce žádoucí.
Placaté vidění
Myslí si to alespoň Christopher Tyler, profesí vizuální neurovědec z Londýna, který počátkem sedmdesátých let proslul vynálezem moderních 3D obrázků. V čerstvě publikovaném výzkumu tentokrát své znalosti fungování zraku a počítačových technologií propůjčil výzkumu děl renesančního génia Leonarda da Vinci s cílem prokázat, že v pozadí epochálního přelomu v dějinách umění stála nejspíš oční vada nazývaná strabismus.
Touhle poruchou trpí každý desátý pozemšťan, mezi nimi například Paris Hilton, John F. Kennedy nebo Jean-Paul Sartre. Takového člověka poznáte snadno podle toho, že zatímco jedním okem se dívá přímo na vás, druhé šilhá kamsi do strany. Nejde o nic fatálního, strabismus vidění nijak zásadně nepoškozuje. Tím, že pohledy obou očí nesměřují k pozorovanému objektu souběžně, ovšem u nositelů poruchy mizí schopnost obvyklého prostorového vidění.
Laicky řečeno: zatímco záznam ze dvou zdravých očí skládá lidský mozek v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
