Peter Ackroyd, britský spisovatel a popularizátor historických témat, byl u nás znám nebeletristickými díly. Nyní se k nim přidal Hawksmoor označovaný za jeho nejlepší a nejkomplexnější román. V postmoderní detektivce se prolínají nejen jazykové a časové roviny, ale i dějiny s fikcí a metafyzické úvahy o čase se strašidelnými historkami. To vše v srdci Londýna, o kterém Ackroyd často píše. Ten na počátku 18. století procházel zásadní proměnou: po požáru (1666) začala vznikat na troskách středověkého města moderní metropole. A Nicholas Dyer, žák architekta Christophera Wrena, byl pověřen výstavbou sedmi kostelů. Na rozdíl od svého mentora, osvícence a humanisty, nemá důvěru v rozum; jeho světonázor se zrodil právě po Velkém požáru, kdy bloudil chaotickým městem a našel záchytný bod v satanistickém kultu. Na konci 20. století pak vyšetřuje svérázný detektiv Hawksmoor sérii vražd, které se odehrály poblíž Dyerových kostelů. Souvisí s oběťmi, jež Dyer prý pohřbíval do základů?
Autor se volně inspiroval skutečným architektem Nicholasem Hawksmoorem a stvořil přes propast času dvojníky, kteří symbolizují zrcadlový princip knihy. Dyerovy kapitoly jsou psány archaickým jazykem; promlouvá k nám a vtahuje nás do svého pokřiveného světa. Hawksmoora sledujeme s odstupem, jeho jazyk je současný, ale jako by do dneška nepatřil. Má nedůvěru v techniku, slyší hlasy, které se v ulicích během staletí nastřádaly. Oba tvoří dvojjedinou figuru muže, pro něhož je racionální poznání…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
