Plavba vytřeštěných zavrženců
Nové průhledy na český literární život druhé republiky
Je to přesný obrázek oné osudové chvíle: září 1938, rektor Masarykovy univerzity a literární kritik Arne Novák si vyjel se svojí manželkou na čerstvý vysočinský vzduch a 30. září tam napjatě poslouchají ve společnosti přátel rozhlasový přijímač. Překladatel Josef Svítil-Kárník o tom později napíše:
„Vzrušeně jsme očekávali hlášení. Dočkali jsme se horšího, než jsme se nadáli. Mnichovský ortel byl přijat. Do hrobového mlčení ozval se první Novák: ‚Toto je horší než Bílá hora!‘ Zavalilo nás hoře jako po smrti nejdražší bytosti.“
Tou bytostí bylo Masarykovo svobodné Československo, mnichovskou dohodou územně amputované a předpřipravené na smrtící dorážku. Doslova přes noc se hroutí dvacet let budovaný svobodný stát a na jeho troskách povstává takzvaná druhá republika. Ten podivný politický skrčenec trvající pět měsíců až do nacistické okupace v březnu 1939, který v podzimní zoufalé břečce křečovitě hledá světlo naděje v novém politickém i duchovním (svatováclavském) zakotvení. Oněch 167 soumračných dnů druhé republiky nejpřiléhavěji nazval Václav Černý ve svých Pamětech jako
„plavbu vytřeštěných zavrženců, napěchovaných na rozbitý člunek bez plachet a spuštěný bez cíle na širé moře“.
V dosavadním referování historiků o druhé republice převažoval obraz jakési nechutné a přímé „skluzavky“ vedoucí rovnou do chřtánu nacistů, destrukce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.