Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Od věci

Zimovat nám nějak nejde

Zima udeřila plnou silou a svojí obtížností nás vyvedla z míry: hory sněhu nestačíme odklízet, doprava přestává fungovat a mrazivý vítr proniká až na kůži. Existuje ovšem zvláštní metoda, jak se všem těmto potížím vyhnout, bohužel ji zatím dovedně využívají jen některá zvířata. Zoolog MARTIN ŠANDERA dokáže o hibernaci čili zimním spánku přednášet celé hodiny.

stransky301.jpg
stransky301.jpg • Autor: Respekt

72_stransky_R49_2010_s.jpg
72_stransky_R49_2010_s.jpg
Jaký mají vlastně zvířata důvod k zimnímu spánku?

Už během podzimu pro ně začíná nepříznivé roční období a jde o to ho nějakým způsobem přežít. V zimě teploty padají hluboko pod nulu a ve sněhu se dá jen velice těžko pohybovat, natož najít nějakou potravu. Hlavním důvodem zimního spánku je tedy snaha vyhnout se jejímu nedostatku. Zvířata se to naučila řešit různě. Ptáci odlétají na jih a jiní tvorové zase spouštějí mechanismus celkového útlumu organismu, který se podobá spánku – tedy jakési celkové tělesné energetické úspory. Takové „opatření“ se ale netýká jen zimního období a našeho podnebného pásma: podobně se chovají zvířata i na jihu ve stepích nebo polopouštích. V době největšího sucha a teplot kolem čtyřiceti stupňů, kdy zelená vegetace povětšinou usychá, upadají do podobného, ale takzvaného letního spánku.

 

Jakých druhů se hibernace týká?

Do zimního spánku upadají nejen obojživelníci, ale také drobní savci, jako třeba ježek, křeček, sysel, myšivka či svišť. Zvíře, které se neživí nějakou speciální potravou a je schopno si ji ve sněhu obstarat jako třeba srnec či zajíc, hibernaci k přečkání nepodstupuje. Existuje přece jen jisté riziko, že umrzne nebo ho nějaký predátor vyslídí a zahubí. Svou roli hrají i jistá specifika: například žáby si nemohou, jako třeba křeček obilí, kobylky či pavouky nastřádat. Musejí je totiž ulovit živé a v pohybu, jinak se jich ani netknou. Zimní spánek tak v podstatě tráví bez přijímání potravy.

 

Jak vypadají přípravy na zimní spánek?

Je to různé, třeba křeček začíná shánět zásoby, a to až několik kilogramů zrníček obilí. Medvěd zase začne víc žrát, aby získal pro zimní období dostatečné tukové zásoby. A pak přichází hledání úkrytu. Veverky si dělají bytelná hnízda v korunách stromů, netopýři zimují v jeskyních, vodní živočichové, jako například kapři, přečkávají zimu někde u dna rybníka či řeky, kde má voda konstantní teplotu kolem čtyř stupňů. Díky tomu metabolismus nezažívá výkyvy a vzhledem k energetickým „nákladům“ se chová co nejúsporněji. Žáby, ještěrky a hadi povětšinou vyhledají i sebenepatrnější skulinu třeba pod obyčejným kamenem nebo také vlezou do nějakého sklepa. Potřebují se prostě dostat někam, kde nezmrznou. Tam se pak stočí do klubíčka a během několika desítek minut dokážou své tělíčko uvést do naprostého klidu a kýženého útlumu až naprosté strnulosti.

 

Jak zimní spánek vlastně probíhá?

Je to zvláštní mechanismus, kterému se odborně říká „řízená hypotermie“, a děje se tak díky součásti mezimozku zvaného hypotalamus. Je jakýmsi řídicím centrem tělesných biorytmů: našich emocí, sexuálních tužeb. Díky jeho hormonům pociťujeme třeba hlad a žízeň a řídí naše reakce na teplo a chlad. Zajímavé je, že jeho „termofunkci“ se naučili používat i lidé: například Arabové ve vedrech pijí horký mátový čaj, který obsahuje látky, díky nimž pak zažívá tělo příjemný pocit ochlazení.

 

Probíhá spánek u všech zvířat stejně?

Způsobů je nepřeberné množství: třeba u hmyzu – konkrétně u některého druhu sarančete – přežije podobně jako u rostlin zimu jen vajíčko. Krtek se zase zásobí až dvěma kilogramy žížal, což je asi tisíc dvě stě kusů, rejsek zase prodělává proměnu kostní tkáně, kdy se mu smrští lebka. Díky menšímu tělíčku pak potřebuje méně energie. Medvěd, jezevec či veverka upadají do takzvaného nepravého zimního spánku, kdy jim tělesná teplota klesne takřka minimálně. Kdykoli se dokážou probudit a zase znovu usnout.

 

Mohou spící zvířata přes zimu zahynout?

Jistě. Díky predátorům, umrznutí, ale i nedobrovolnému probuzení. Nebo také uhynou, protože je zima příliš dlouhá. A ani na jaře nemají zdaleka vyhráno: úbytek váhy dělá dvacet až čtyřicet procent a přitom je právě nejlepší období, aby se zvíře rozmnožovalo.

 

Proč zimu nezaspí i člověk?

Prostě na to není nastavený. U zvířat zimní spánek vznikl během evolučního vývoje milionů let a my jsme přece ještě poměrně mladý druh. Vlna moderního osídlení Evropy pocházející z Afriky se stala v celkové perspektivě před pouhými pár vteřinami, i když pro nás je to osmdesát tisíc let. A ač jsme se jako lidé rozrůznili na různé typy, přesto jsou některé naše metabolické dráhy dost konzervativní. A protože pocházíme z teplých krajin, nedokážeme svoji teplotu tak radikálně snížit ani nashromáždit tak velké tukové zásoby. Jen tak najednou zazimovat nám prostě nejde, v Africe jsme zkrátka díky příznivému klimatu nic takového nepotřebovali. Prostě jsme si podobně jako veverky dokázali zajistit dostatečné zásoby potravy nebo použili domestikovaného vlka jako jakousi živou konzervu.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte