Vzpomínka na NATO
Severoatlantická aliance se pro Američany nezadržitelně stává zbytečnou organizací
Příběh lisabonského summitu NATO 20. listopadu bude ve znamení úsměvů na veřejnosti a vzdechů v zákulisí. Evropští i američtí politici to sice oficiálně důrazně popřou, ve skutečnosti ale vstupujeme do éry, v níž je NATO jenom vzpomínkou. Existenčním testem Aliance byla válka v Afghánistánu. Pokud není organizace schopná vybojovat úspěšné mise ve vzdálených zemích, nestojí za vynaložené peníze.
Ochota zabíjet
Neúspěch je v tomto případě mnohem větší než v Iráku. Tamní válka se dala svést na nezodpovědnost George W. Bushe a nekompetentnost Pentagonu pod vedením Donalda Rumsfelda. U Afghánistánu ale levicově naladění Evropané patřili k těm, kdo intervenci proti puritánskému Tálibánu, který kamenuje gaye a nenávidí ženy, požadovali nejhlasitěji.
Evropa teď propadá ve své vlastní zkoušce. Z perspektivy americké armády se Evropané až na čestné výjimky jeví jako téměř zbyteční – jsou příliš bázliví nebo slabí, aby mohli bojovat, a vědí toho o Afghánistánu příliš málo, aby mohli pomoci aspoň s výcvikem. Až se v nadcházejících letech americké jednotky z Afghánistánu stáhnou, nevrátí se na své základny v drahé a nevděčné Evropě, ale pojedou domů nebo na nějaké další mise někde jinde.
Požitkářští Evropané žádají jinou, chápavější Ameriku a také jiné války: pokud možno snazší. To je ale jenom sen. NATO v roce 2010 připomíná manželství, v němž…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
