Civilizace•11. 7. 2010•4 minuty

Tango mě uchvátilo

Tradičně ostýchaví Češi se pořádně roztančili. Salsa, flamenco nebo výrazový tanec přitahují dnes kromě mládeže i starší manželské páry a tančíren ve větších městech rychle přibývá. V posledních letech pak rostou řady těch, kdo přísahají na nejsmyslnější z párových tanců – argentinské tango. Radka Šulcová se mu věnuje deset let a patří mezi vyhledávané české učitele.

Petr Třešňák

Čím je tango přitažlivé?

Když jsem tančila poprvé, pochopila jsem, že tenhle tanec je úplně jiný než všechny ostatní, které jsem poznala. Klidný, obrácený dovnitř, nejde v něm o vnější efekt ani naučené figury. Samozřejmě, že existuje i jevištní forma, díky níž tango přežilo v Argentině zákaz veřejných tančíren během vlády vojenské diktatury. Mě ale uchvátil vnitřní příběh, který se odehrává mezi párem, klid a intimita. V tangu je všechno. Během tříminutového tance prožijete takovou malou romanci.

Ten příběh má svůj daný scénář?

Naopak, vzrušující je improvizace, vše se vytváří během tance. Člověk ví maximálně krok dopředu. Muž vede a žena následuje, ale partnerka může jeho signály pochopit po svém, změnit plán, vnést vlastní pohyb, dynamiku. Tango je hravé a učí člověka komunikaci. Je to tělesný jazyk, který má svá pravidla.

Dá se vůbec tančit s někým, koho neznáte a nejste sehraní?

Určitě. V tančírnách se často potkají neznámí lidé na parketu. Je to, jako když jdete poprvé na rande, nevíte, co z toho bude. Nevíte, jak se ten druhý jmenuje, obejmete se a až po první sérii se dáte do řeči. Za večer vystřídáte třeba sedm osm partnerů.

Jak jste se k tangu dostala?

Od dětství jsem dělala moderní gymnastiku, s tou se ale končí poměrně brzo. Pak jsem se věnovala výrazovému tanci a flamenku, studovala jsem totiž španělštinu. Jeden kamarád mě…