Selhání
Současnou praxi exekucí vnímám jako naprosté selhání demokratického právního státu. A nejde jen o špatné zákony, disfunkční soudnictví či absenci účinné samoregulace auditorů. Chyba je i na straně velkých státních či soukromých společností, které akceptují to, jakým způsobem jsou jejich pohledávky vymáhány. Firmy by si neměly mýt ruce nad tím, jak se zachází s jejich zákazníky, a nevymlouvat se, že to předaly právnické firmě a že je vše dle zákona.

Věřitelé mohou navrhnout způsob, jakým exekuci provést, a v případě, že se exekutor chová nepřiměřeně, požádat soud o změnu exekutora. Vždyť exekutor by měl hájit oprávněné zájmy obou stran, což se očividně neděje. Věřitelé mají mnoho jiných možností, jak zacházet se svými pohledávkami tak, aby nepodporovali nadměrné zisky exekutorů a zachovali důstojnost dlužníků a svých zákazníků.
Jiří Jeřábek, Praha

 

Jak docílit sloučení
Dostal jsem se do podobných potíží jako pan Rimský citovaný v uvedeném článku. Několikerým stěhováním ke mně nedorazily obálky s výzvou zaplatit pokutu Dopravních podniků a ve finále mě to stálo 70 tisíc, které jsem si musel půjčit a teď splácím. Exekutor neváhal a hned skočil mámě na barák, přestože s ní nebydlím přes deset let a téměř se nestýkáme. Leč, mám u ní trvalé bydliště.

Nemáte náhodou zprávy, jak se bránit proti oddělování jednotlivých pokut? Podle občanského soudního řádu může soud rozhodnout o jejich sloučení. Exekuci už jsem uhradil, ale rád bych se bránil a alespoň část peněz získal zpět.
Pavel E.

Převracíte hodnoty
Je k neuvěření, že pan Rimský o svých dluzích nic nevěděl. Před každou exekucí musel soud v tzv. nalézacím řízení vydat platební rozkaz, který se doručuje do vlastních rukou žalovaného. Pokud se tak nestane, je platební rozkaz zrušen a soud žalovaného obesílá k ústnímu jednání. Zde je (v případě nepřevzetí obsílky v nepřítomnosti žalovaného) vydán rozsudek, který se opět zasílá žalovanému a v případě nepřevzetí je uložen na poště k vyzvednutí na základě výzvy pošty. Po marném uplynutí úložní lhůty nabývá právní moci. Nevím, jak to měl pan Rimský se svým bydlištěm a doručovací adresou, takže to rozebírat nebudu, ale myslím si, že možnost obrany před soudem zcela určitě měl. I v současné době si může ze spisovny soudu vyžádat spisy a navrhnout obnovu řízení, pokud mu nebylo doručováno řádně a pokud prokáže, že se nemohl dopustit jednání, za které dostal pokutu.

Jinak považuji za přirozené a odpovídající zdravému rozumu i právu (již římskému), že pokud je dlužník v prodlení, má věřitel právo na příslušenství pohledávky, tj. úroky z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Má se snad věřitel panu Rimskému omluvit za to, že si dovoluje na něm vymáhat dluh a že s tím jsou náklady, mimochodem stanovené vyhláškami? Má pan Rimský profitovat z toho, že on neplatí jízdné v MHD (zatímco jiní hlupáci ano)? Vaše nadržování dlužníkům je skutečně deprimující a já mám pocit, že úplně převracíte normální hodnoty. A že je dluh deset let starý? A co má být? Pokud to nevíte, promlčecí doba se stanoví tím, že je pohledávka uplatněna u soudu.

Exekutorům blahořečím, protože ještě pamatuji doby, kdy proti dlužníkům mohl být veden pouze tzv. výkon rozhodnutí prostřednictvím soudu, kde to léta a marně dělal jeden neschopný důchodce. Výsledky jsou smutné i dnes, ale přece jen o něco méně. Přála bych vám vyslechnout si některé své klienty frustrované až na samou hranici únosnosti tím, že léta marně vymáhají svoji pohledávku.
JUDr. Václava Baudišová, advokátka

Lukrativní džob
Když jsem řešil svůj případ (viz rubrika Jeden den, Respekt 11), od právníka jsem dostal informaci, že zákon o exekucích, který je v současné době zneužíván především proti obyčejným lidem, kteří možná někdy nezaplatili banální pokutu, byl vypracován a schválen na nátlak lobbistů a že většinu exekutorů tvoří bývalí zaměstnanci Státní bezpečnosti, kteří nebyli právně zdatní ani v minulém režimu a v této profesi jim chybějící vzdělání nechybí. Jiný právník mi zase řekl, že mu na stole leží několik tisíc exekucí a záměrně čeká s jejich řešením až na dobu pozdější, kdy dotčení lidé budou obtížně dohledávat doklady o události několik let staré.

Domnívám se také, že Tomáš Sokol je možná schopný právník, ale jeho názor ve vašem článku bez názoru jiných právníků nestačí na objektivní vykreslení situace o exekučním řízení. V tomto případě mají totiž advokáti stejně snadný a nebývale lukrativní džob jako exekutoři. Je třeba se ptát i těch právníků, kterým nejde pouze o výdělek bez ohledu na jeho morálnost.
Libor Hytych

Bez informací
Matka nezaplatila pokutu za špatné parkování (rok 2007, 500 Kč). Z pěti set korun se do září 2009 stalo 15 tisíc a postupně rodičům exekutorský úřad obstavil osobní auto (v hodnotě přesahující 150 tisíc) a následně rodinný dům, ve kterém žijí (v hodnotě několika milionů). O probíhající exekuci se rodiče dozvěděli od nějaké firmy z Třince, která poslala dopis otci a nabídla mu odkoupení dluhu jako „pomoc v této tíživé situaci“. Teprve týden na to dorazil dopis od exekutora s tím, že mají rodiče obstavený majetek.

Otec tedy zvedl telefon a začal situaci řešit, dohodl se na splátkách 1000 Kč za měsíc a v září 2009 začal trvalým příkazem splácet. V březnu 2010 si ale všiml, že z manželčina stavebního spoření bylo v prosinci strženo 15 tisíc korun – o této transakci se dozvěděl náhodou při kontrole stavu účtu spoření. Opět se nikdo neobtěžoval o této transakci informovat. Mezitím ale otec platil dohodnuté splátky po tisícikoruně, celkem pět tisíc – a teprve nyní se na konto spoření vrátily tři tisíce a další dva snad dorazí také. Tím, že si dlužnou částku exekutor strhl již koncem roku ze stavebního spoření, je podle všeho exekuce zaplacena, nicméně žádný dopis nebo potvrzení o ukončení řízení stále nedorazil.

To, že matka udělala nezaplacením chybu, je jasné, i to, že se pokuty mají vymáhat a platit. Jde mi však o princip tohoto zvláštního systému a vadí mi, že město, kterému pokutu dlužíme, dostane opět tu svoji pětistovku – zbytek jde do kapes právníků a exekutorů. Také nechápu, jak je možné, že pokud dlužím například oněch 15 tisíc, mohou mi hrozit zabavením domu v několikamilionové hodnotě – a to ještě tak, že se o tom dozvím od třetí strany.
Tomáš Janíček

V minulém čísle vyzval pan Tomáš Rambousek, též jeden z postižených, ke společnému postupu a případnému podání žaloby proti nepřiměřeným praktikám exekutorských úřadů. Pokud se i vy chcete přidat, pište na adresy: rambousekt@seznam.cz
nebo dopisy@respekt.cz.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte