Na krok od rudého koberce

Pondělí, sedm hodin večer. Do uvedení filmu Občan Havel zbývá půl hodiny, ale sál v berlínském multiplexu Sony Center už je plný. Nastává chvíle pravdy. Už Pavlu Kouteckému bylo jasné, že jeho materiál z prezidentského zákulisí má zásadní problém: Václav Havel je světová osobnost, jenomže jako prezident řešil české problémy, které jsou zajímavé leda od Šumavy k Tatrám. Kdo v cizině ocení žabomyší šarm českých vnitropolitických šarvátek? Miroslav Janek po Kouteckého smrti z materiálu vybral obecně srozumitelné situace, ale i tak nevyhnutelně vznikl film o české polistopadové politice. Doma u diváků zabral, ale otázka zněla, jak zapůsobí na velkém festivalu, kde se souběžně promítá dvacet filmů a o přízeň publika soupeří Mick Jagger s Madonnou.

Na Berlinale se nakonec ukázalo, že Jankovo rozhodnutí netrápit se a vyprávět tak, jak se to líbí jemu, bylo správné. Lidé se při všech představeních smáli a reagovali stejně jako v Praze. Na hranici mezinárodní srozumitelnosti sklouzla jen scéna s televizní stávkou z roku 1999. Smutnější bylo, že anglické titulky nutně připravily film o velkou část vtipu. V Občanu Havlovi se prostě moc mluví česky.

Mimo soutěž

Hvězdná publicita se v Berlíně kolem filmu nekonala a pravděpodobně by to nezměnila ani Havlova přítomnost. Nejsme v roce 1990 a Václav Havel není tvář na první stránku. Tenhle přístup byl…