Země, která neví, co chce
Francie je nemocná země, která si však ve své nemoci libuje. I tak lze chápat již druhý měsíc nefunkční univerzity a gymnázia, pravidelné manifestace studentů, demonstranty zablokovaná kolejiště nádraží, výpadovky dálnic, přístupy k úřadům, k obchodům, ke skladům potravin, potyčky s policisty, hořící automobily a rozbité výklady, solidární stávky státních zaměstnanců, vášnivé diskuse v médiích a parlamentu, událostmi zaskočenou vládu i prezidenta.
Francie je nemocná země, která si však ve své nemoci libuje. I tak lze chápat již druhý měsíc nefunkční univerzity a gymnázia, pravidelné manifestace studentů, demonstranty zablokovaná kolejiště nádraží, výpadovky dálnic, přístupy k úřadům, k obchodům, ke skladům potravin, potyčky s policisty, hořící automobily a rozbité výklady, solidární stávky státních zaměstnanců, vášnivé diskuse v médiích a parlamentu, událostmi zaskočenou vládu i prezidenta. Na otázku, co hrozného se vlastně událo, existuje následující odpověď: pacient se zkouší částečně uzdravit. Zatím ale bez úspěchu. Proč?
Být placen státem
Loni na podzim byla celá země šokovaná vlnou násilí na předměstích. Podle samotných aktérů výtržností, pravicové vlády i opozice, odborů a intelektuálů nešlo o nic jiného než o výbuch nespokojenosti mládeže postavené před nejistou budoucnost. Neboli nezaměstnanost, živoření, nemožnost uplatnit své schopnosti. Údajně z těchto důvodů proto lehly popelem tisíce aut, byly vypáleny mateřské školky, podniky. Ze všech stran se tak ozývaly hlasy o nutnosti něco udělat, neboť situace, kdy skoro každý čtvrtý Francouz ve věku mezi 16–25 lety marně hledá práci, není nadále únosná.
Změnit tento stav však ve Francii nelze jinak, než zásadními reformami archaického a tuhého zákoníku práce, který zaměstnanci garantuje nejenom podstatně větší práva i výhody než zaměstnavateli, ale především znemožňuje pružnější reakce na nabídku či poptávku pracovního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
