Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Ve hvězdách

Svatý František Xaverský (1506–1552) patřil k nejoblíbenějším figurám barokního umění: scény z jeho života zdobí desítky kostelů, pražská filozofická fakulta nechala roku 1711 vytesat na jeho počest monumentální sousoší, jež dodnes zdobí Karlův most, a mysteriózní hra o jeho životě patřila k největším jevištním senzacím.

Fotografie: František Xaverský vyměnil pitky za šíření zbožnosti. - Autor: Archiv • Autor: Respekt
Fotografie: František Xaverský vyměnil pitky za šíření zbožnosti. - Autor: Archiv • Autor: Respekt

Iniciály F. X. zdejším vzdělancům připomenou osvíceného kritika Šaldu, předtím však u pokrokářů vyvolávaly spíš „tmářské“ asociace. Svatý František Xaverský (1506–1552) patřil k nejoblíbenějším figurám barokního umění: scény z jeho života zdobí desítky kostelů, pražská filozofická fakulta nechala roku 1711 vytesat na jeho počest monumentální sousoší, jež dodnes zdobí Karlův most, a mysteriózní hra o jeho životě patřila k největším jevištním senzacím. O pár století později ztratilo baroko přesvědčivost a na prahu moderní éry působilo krajně zastarale, ve své době byl však František Xaverský vysloveně „moderním“ hrdinou. Jeho příběh plně souzněl s dobrodružnými náladami raného novověku. Stal se patronem misionářů v dalekých zemích a legenda o jeho životě je poutavá i dnes.

František, urozený Bask ze španělské Navarry, si na studiích v Paříži vedl dosti nezřízeně, dokud jej z her a pitek nevytrhl spolubydlící na koleji, válečný veterán Ignác z Loyoly. Ten jej přesvědčil, že pravá zbožnost vyžaduje víc kuráže a chlapského nasazení než jakékoli světské povyražení. Spolu s pěti dalšími studenty založili roku 1534 nový církevní řád – Tovaryšstvo Ježíšovo a zpočátku vynikli takřka sebevražednou péčí o malomocné. Jejich odvahy, inteligence, disciplíny i zdatnosti při řešení praktických úkolů si záhy povšiml papež a pověřil jezuity misijním dílem. František se roku 1541 vydal s glejtem papežského legáta do portugalských osad na Dálném východě a dalších jedenáct let šířil křesťanskou zvěst v Indii, Malajsku, na Cejlonu, Molukách a v Japonsku, kde byl nejúspěšnější. Zemřel vyčerpáním na ostrůvku poblíž Hongkongu, odkud se chystal vyrazit do Číny. Bylo mu šestačtyřicet.

Metody, které světec užíval, mohou budit rozpaky. Jeho součinnost s portugalskými vojáky i obchodníky byla až příliš těsná. Rád také popouzel domorodou mládež proti rodičům uctívajícím tradiční božstva, čímž tak trochu předjímal všechny budoucí kulturní revoluce. Zároveň však patřil k prvním evropským vzdělancům, kteří důkladně studovali vzdálené kultury, zvyklosti i jazyky. Snažil se pochopit buddhismus, védy i konfucianismus a své poznatky s nevšední bystrostí sepisoval v četných dopisech do Říma i Lisabonu. V nich také ostře kritizoval první projevy hospodářského kolonialismu, zejména vykořisťování poddaných prostřednictvím místních vládců.

Svatý František Xaverský pevně věřil, že křesťanství je hodnotnější a lidštější učení než asijské kulty a že jeho šířením přispívá k nastolení spravedlivějších poměrů. Byl bláhový? V souvislosti se současnými snahami Západu exportovat parlamentní demokracii do států s odlišnou tradicí stojí tato otázka přinejmenším za zamyšlení.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].