Stejně jako ostatním školákům začaly i dětem z „putovní“ Školy bez hranic v Hrádku nad Nisou prázdniny. Příští dva měsíce tak mohou odpočívat od cest do německé Hartavy za hranicí, kde se už šest let pravidelně každý týden míchají se svými německými vrstevníky ve společném vyučování. Projekt česko-německé školy se za tu dobu rozrostl. A taky získal proslulost a zapálené stoupence. Když teď radnice chtěla jednu Školu bez hranic kvůli nedostatku financí zavřít, zoufalí rodiče a učitelé se rozhodli bojovat za její život na vlastní účet.
Snídaně bez hranic
Mike Wohne vítá návštěvu ve své podkrovní kanceláři vyzdobené fotografiemi z Indie a Tibetu. Šedovlasý usměvavý muž se za šestiletou existenci svého projektu Schkola stal na Trojmezí známou osobou. A nejen tady. Pochvaly jeho otevřené škole přicházejí z Prahy, Liberce či Drážďan. Počátek byl přitom velmi jednoduchý a osobní: „Chtěl jsem, aby moje dcera chodila do přátelské a přitom kvalitní školy,“ vysvětlil Wohne Respektu již před dvěma lety, proč vlastně po svém přistěhování do Hartavy v 90. letech cítil potřebu založit zde nový vzdělávací ústav. Jeho soukromá základní škola funguje na progresivních vyučovacích postupech a je o ni v okolí obrovský zájem. (Každý rok musí Wohne pro nedostatek kapacity odmítnout sto procent uchazečů.) Děti se učí formou projektů ve skupinkách, mohou si kdykoli jít…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
