0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Domov6. 11. 20048 minut

Tady můžu dýchat

Milan Daniel
Fotografie: Viktor Radchanko: „Teď po referendu je deziluze obrovská.“ Foto Ludvík Hradilek • Autor: Respekt
Fotografie: Viktor Radchanko: „Teď po referendu je deziluze obrovská.“ Foto Ludvík Hradilek • Autor: Respekt

Ti lidé ještě dokážou vidět svobodu čerstvýma očima – nikoli jako samozřejmost, ale jako zázrak. Přicházejí totiž z nejhoršího režimu v Evropě, kde jako by čas zamrzl nebo se přímo rozběhl zpátky. Setkání s Bělorusem proto může být pro mnohého tuzemce jako setkání se sebou samým – z doby před rokem 1989. A příležitost k těmto setkáním teď bude možná pro našince větší než kdy dřív. Na české ambasádě v Minsku se hlásí řady zájemců o nový život v zemi bez diktátora.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Proč ho nikdo nezavřel?

Viktorova česká sousedka nedávno vynadala starostovi, že ulice je zase rozkopaná. „Potom si šla na radnici pro příspěvek na uhlí – jak se to u vás říká: jako by se nechumelilo – a oni jí ho dali!“ žasne nadšeně dodnes. „U nás by takový člověk musel zalézt pod zem, nebo se přestěhovat. Ale na to by potřeboval povolení.“ Viktor Radchanko pracuje u soukromého podnikatele v podhůří Vysočiny, kde laminuje díly na lehká sportovní letadla. V Česku je podle oficiálních údajů dočasně usazeno zhruba 2000 Bělorusů; z toho na Pardubicku, kde Viktor už pět let žije, asi pětasedmdesát. Mezi svými krajany je však výjimkou: zatímco většina přijela jen nakrátko vydělat, Viktor se rozhodl požádat o trvalý pobyt.

„Mám tetu v Americe, mohl jsem odejít tam. Zaplatila by mi cestu. Ale já nechci být v úplné cizině,“ vysvětluje své rozhodnutí. „Vaší…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc