Ještě počátkem týdne to vypadalo, že volební program sociální demokracie je v této zemi mocnější než ústava. Díky překvapivé razanci ústavních soudců jsme však zase o krok dál na cestě k „civilizaci“.
Co se tady vlastně stalo? Ústavní soud loni zrušil vyhlášku o regulaci nájemného. Argumentace zjednodušeně zněla takto: omezení práv občanů (v tomto případě majitelů bytů) nelze provádět vyhláškou. To lze jen zákonem.
Ministerstvo financí však okamžitě returnovalo. Vytisklo cenový výměr, který zrušenou vyhlášku nahradil. I tento předpis se po roce dostal na stůl ústavních soudců a bylo jasné, jak asi skončí. Úředníci však usoudili, že hru na kočku a myš dotáhnou do krajnosti a opět se pokusí soudce napálit. Ačkoli již při nahrazení vyhlášky výměrem padala slova o ignorování autority Ústavního soudu, teprve minulé pondělí ukázalo, kam až lze v pohrdání zajít. Dva dny před verdiktem totiž ministerstvo Bohuslava Sobotky výměr „preventivně“ zrušilo. Sláva? Nikoli, protože obratem vydalo jiný, v obdobném znění.
Úřední vychytralost opět na čas triumfovala: soudci nemohli zrušit starý výměr, který už neexistoval. Byla to dvojí zákeřnost. Ministerstvo jednak zakonzervovalo neblahou a nemravnou situaci na trhu s bydlením, jednak vlastně vyzvalo k obcházení rozhodnutí Ústavního soudu. K čemu ústava, když si kdejaký úředník stejně dělá, co mu zrovna ministr poručí? A dále: jak chce stát získat legitimitu k vymáhání práva, když sám ústavu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
