Osmnáct procent pro komunisty, třicet pro sociální demokraty, čtyřiadvacet pro ODS a čtrnáct pro lidovce s Unií svobody. Je to jasné: levice zvítězila na celé čáře. Každému pátému občanu této země se navíc stýská po stalinismu. Co bude dál?
Pravicová hráz
Když do sídla ODS dorazil první odhad volebního vítězství Špidlovy partaje, byli zde šedesátce novinářů k dispozici pouze senátor Přemysl Sobotka a starosta jednoho pražského obvodu, Petr Bratský. O hodinu později přece jen doráží triumvirát místopředsedů - Miroslav Beneš, Ivan Langer a Jan Zahradil. „Volby jsou hra, třeba jako fotbal. A ten se hraje až do poslední minuty,“ říká zkoprnělým novinářům Langer a trojice mizí v hlubinách stranické centrály. Oživení znamená až příchod Václava Klause před sedmou hodinou. Předsedovi chybí tradiční suverénní úsměv a režie jeho příchodu do haly plné kamer a fotoaparátů postrádá obvyklou triumfálnost. Klaus je nucen stát ve vstupních dveřích a čekat na pokyn od tiskové mluvčí Michaely Maláčové, která režíruje práci televizních štábů. Když konečně může vejít do místnosti, hlásí kameraman německé televizní stanice ARD, že mu došla kazeta. Klaus se vrací do veřejí a poslušně čeká. „S rozpaky vnímám nástup socialismu, před kterým jsem vždy varoval,“ sděluje pak přítomným a za doprovodu svých místopředsedů rychle opouští místnost. „Myslím,“ šeptá Ivan Langer při odchodu zpravodajům, „že budeme muset postavit hráz komunismu jak s ČSSD, tak s Koalicí.“ Lidovci s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
