Rámeček
Finsko-švédská prozaička a básnířka MÄRTA TIKKANENOVÁ patří k nejčtenějším a nejvíce překládaným severským autorům. Narodila se roku 1935 v Helsinkách, dlouhá léta pracovala jako novinářka ve finských a švédských novinách, v letech 1972–81 byla ředitelkou Helsinského městského švédského dělnického institutu. Angažovala se v hnutí za lidská práva, jako feministka apod. Po úspěchu feministického románu Muže nelze znásilnit (1975) a především románu ve verších Příběh lásky století (1978) inspirovaného životem se spisovatelem a grafikem Henrykem Tikkanenem (1924–1984), který propadl alkoholu, se živí jako spisovatelka ve svobodném povolání. Z jejích dalších knih připomínáme prózy Tma hluboká jako radost (1981) a Sofiina vlastní kniha (1982) o nemocné dceři. V roce 1979 získala severskou cenu za ženskou literaturu. Česky z jejího díla vyšel zatím jen Příběh lásky století (2000).
Začala jste psát už jako dítě. Proč jste vstoupila do literatury tak pozdě?
Protože jsem potkala muže, který mě okouzlil natolik, že jsem s ním chtěla strávit celý život. Už tenkrát jsem měla pocit, že s ním nemohu žít a zároveň psát - Henryk Tikkanen byl příliš intenzivní, pohlcující a stravující. A tak jsem si řekla, že budu napřed žít, a psát začnu, až budu mít něco odžito. A to se také stalo! První román jsem vydala až v pětatřiceti. Napsala jsem ho za osmnáct dní, spíš nocí, tenkrát všechno, co se ve mně za dlouhá léta nashromáždilo, vybuchlo.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
