Představme si, že by v novinách nebo vůbec při veřejných projevech platil přísný předpis, který by nutil každého původce různých tvrzení, aby je hned také dokázal. Náhle by skoro nikdo nic nepsal ani nepronášel. Nikdy by například nemohla vzniknout masarykovská přednáška Václava Klause, proslovená na konferenci masarykologů (otiskly ji Lidové noviny 4. 3.). Od té chvíle uplynulo už víc než čtrnáct dní, což dnes stačí k tomu, aby se na ni už skoro zapomnělo, snad jen v povědomí utkvělo, že předseda sněmovny to v ní pěkně „rozseknul“. Pár komentářů, které si bylo možné přečíst, se logicky soustředilo na úvahy, co tím řečník sledoval, a asi správně došlo k názoru, že Klaus chtěl říci, že až on bude prezidentem, nebude se na Masaryka ohlížet, z čehož by ho stejně málokdo podezříval. Stranou a jakoby přehlédnuta však zůstala Klausova tvrzení, která, dokázal-li by je, musela by znamenat obrat ve výkladu TGM a bádání o něm. Člověk, jenž podobně jako Klaus není masarykologem (Václav Klaus to v přednášce několikrát zopakuje, úměrně suverenitě svých „masarykologických“ tvrzení), by očekával reakci znalců. Buďto se však Václavu Klausovi neodporuje, protože se už přišlo na to, že to nemá smysl, že se jedná o svého druhu happeningy, nebo už zkrátka žádní odborníci nejsou. Nezbývá než vyjádřit svůj podiv za ně. V podstatě je kuriózní Klausova přednáška celá. Je složena ze stanovisek a výroků, které jsou na jedné straně zřejmé a na druhé straně natolik „vyhrocené“ a rezolutní, ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
