Seattle se rovná protest proti globalizaci, alespoň v podání médií. Zajímavá věc, tahle globalizace. Nikdo neví, co to přesně je, jak ji definovat, ale s tím větší vehemencí se nálepka užívá, tím více emocí vzbuzuje - ať jako prokletí, nebo jako spása. Čím se vlastně liší dnešní trendy od dosavadních? Jen svou intenzitou? (Že by dialektický přechod kvantity v kvalitu? ) Nebo je tu něco nového, jakási výhybka nastavená na nový, nevratný směr? Těžko říci. Jisté je jen tolik, že globalizace nebyla odstartována ani směrnicí komunistického politbyra, ani spiknutím nadnárodního kapitálu, ale že jde o vývojový trend, jehož počátky nedohledáme. Egon Bondy kdysi nechal dva své literární hrdiny v podobném sporu - rovněž šlo o otázku, kdy byla výhybka zásadně nastavena špatným, nevratným směrem - dojít až k neolitické revoluci. Tolik teorie, ale i v praxi vládne velká nejednota, jak se ukázalo právě v Seattlu. Anarchista, ekologista nebo prostě demonstrant proti volnému trhu chápe globalizaci jako memento, jako výstrahu, která by nás měla odklonit od zhoubné strategie růstu a rozpouštění národních identit. Přitom horuje pro zcela volnou migraci a též nevnímá, že při svém boji proti unifikaci světa poslouchá stejnou unifikovanou hudbu a nosí stejný unifikovaný účes jako jeho spolubojovník od protinožců. Nadnárodní, globální byznysmen chápe globalizaci jako konec bariér, které dosud komplikují obchod a ubírají mu ze zisků. Přitom vnímá jen okrajově, že rostoucí obchod skutečně čím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
