Pro mnoho čtenářů tisku a televizních diváků zůstává symbolem Íránu zahalená žena. Není příliš divu. Na filmových záběrech z teheránských ulic je rozdíl mezi pohlavími snad nejnápadnějším znakem. Jak ale vypadají skutečné vztahy mezi muži a ženami v Íránu osmnáct let po islámské revoluci?
Když přišel Chomejní
Když se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začal Írán měnit v teokratický stát, chtěl názorně ukázat, v čem bude lepší a odlišný od sekularizovaných zemí v oblasti, nemluvě o Velkém satanovi - Spojených státech a Západu jako takovém. Jednou z věcí, které se samy nabízely, byl frivolní přístup k sexu a nevázané způsoby ve vztazích mezi muži a ženami. Předsunutou hlídku tohoto trendu tvořily šiky prostitutek v íránských ulicích a nevěstincích. Opravdu: jen málokterá země Blízkého východu byla tak nakloněna západnímu modelu morálky a kultury jako kdysi hrdá Persie na sklonku vlády Mohammada Rezy Pahlavího.
Ráznou přítrž tomu udělal teprve příchod Chomejního mužů k moci. Nositelé prostituce a živností s ní spojených se rázem ocitli mezi nejtěžšími zločinci, tedy i ve věznicích a na popravištích. Prostituci se však zcela a navždy vymýtit nepodařilo (byť se íránský tisk pokouší vyvolat zdání opaku, když se zmínkám o existenci prostituce zásadně vyhýbá). Leccos by mohli vyprávět zahraniční obchodníci, přijíždějící na teheránské veletrhy. Přistoupit na rozhovor s osamocenou místní ženou se téměř automaticky pokládá za předběžný souhlas…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
