Je zajímavé, že komentáře k Williamu Faulknerovi z per českých kritiků se zpravidla, pokud se jeho života týče, zabývají stále jen několika aspekty, které postupem času prošly jistou mytizací natolik, že je dnes poměrně obtížné izolovat fakta od legendy. Pravda, největší měrou k tomu přispěl sám autor. Asi nejkřiklavějším příkladem je Faulknerovo vybájené válečné zranění, přestože do bojů první světové války nikdy aktivně nezasáhl - pro svou menší než požadovanou výšku nebyl přijat do řad americké armády a jako příslušník kanadského letectva ani nestačil absolvovat kompletní výcvik. Jak přišel k onomu úrazu na noze, jenž měl dokládat jeho statečnost, dnes nikdo s určitostí tvrdit nemůže, v žádném případě to však nebyl následek sestřelení nad Francií.
Tekutý stimulátor
Velice důležitým faktorem ve Faulknerově životě i tvorbě, o němž literární věda namnoze mlčí, byla jeho konzumace alkoholu. Alkoholismus, podobně jako literární talent, měli Faulknerové v rodině. Williamův bratr Jack vzpomíná: „Matka whisky nesnášela a nikdy nedokázala pochopit, jak jen muži mohou dobrovolně konzumovat něco, co z nich dělá ještě větší hlupáky, než jakými je stvořila sama příroda. Naneštěstí to otce neodradilo o nic víc než později nás všechny.“ A tak se během 30. a 40. let Faulkner setkal a namazal s téměř všemi známými spisovateli: s Lewisem, Dreiserem, Menckenem, Hammettem, Dorothy Parkerovou a celou newyorskou literární komunitou. Ačkoli do něj stále rýpali a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
