Obranné síly postkomunistické Evropy nedisponují potřebnými kapacitami k tomu, aby mohly reagovat na registrovaná bezpečnostní rizika, říká americký vojenský teoretik D. N. Nelson. Jeho britský kolega James Sherr jde ještě dál. Podle něj se v zemích bývalého východního bloku - vzhledem ke struktuře a typu výcviku - nedá vůbec mluvit o skutečné armádě. Má pravdu: například vojsko někdejšího socialistického Československa nebylo v kremelské strategii nic než kanonenfutr (tedy lidská masa, jejímž úkolem je padnout v prvním nárazu eventuálního střetu), a podle toho bylo postaveno. Změnit tento stav není vůbec jednoduché. A i když se to podaří, je tady ještě varování expertů, tvrdících, že žádný malý stát dnes není schopen nést sám náklady na účinnou obranu. To je hlavní technický důvod, proč spolu s ostatními zeměmi východní Evropy potřebujeme NATO. Jinou otázkou ovšem je, zda NATO potřebuje nás. Představitelé Aliance na ni dlouhou dobu odpovídali vyhýbavě, konkrétní signál přinesla až pražská schůzka amerického ministra zahraničí Warrena Christophera se zástupci dvanácti uchazečů o vstup do NATO. Znalci diplomatického zákulisí ji totiž berou jako důkaz, že Aliance začne „pro začátek“ chránit středoevropský prostor v Polsku a České republice.
V prosinci bude rozhodnuto
Po pádu železné opony vypadalo všechno jednoduše. Komunistický systém se zhroutil a všechny bývalé satelity Sovětského svazu vykročily na cestu k demokracii. Filozofové hovořili o …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
