S učiteli to není zlé
Neznám situaci mezi němčináři v západočeském regionu, ale protože pan Burgerstein oslovil ve svém článku To chce klid (Respekt č. 11/96) učitele obecně, dovolím si ukázat na několika příkladech, že to s učiteli nejen cizích jazyků v České republice nebude tak zlé.Osmnáct let učím na střední škole - měla jsem tedy možnost poznat velké množství studentů a učitelů, mohla jsem sledovat, jací jsme byli, jací jsme, jak se měníme. V posledních šesti letech učím na gymnáziu v Ústí nad Labem češtinu a francouzštinu. Francouzštinu jsem vystudovala po roce 1990 dálkově na Pedagogické fakultě v Praze. Patřím tedy k těm „přeškoleným“ ruštinářům, za což se však nijak nestydím, neboť možnost vystudovat navíc jazyk, který jsem se léta učila, jsem považovala za ohromnou příležitost. Jsem vděčná za téměř čtyři roky studia na pedagogické fakultě. Určitě z fakulty neodešel žádný francouzštinář, který by francouzsky neuměl.Od prvního semestru jsme navštěvovali Francouzský institut ve Štěpánské ulici v Praze a institut je pro nás stále jakýmsi hlavním stanem. Kromě mnoha jiných zajímavých akcí pořádá pro učitele různých stupňů dvakrát ročně pětidenní stáže a učebny jsou vždy do posledního místa zaplněny. V Institutu se s lektory diskutuje na seminářích, ale i na chodbách o přestávkách. Každý lektor je osobností, které očividně záleží na tom, aby nám zprostředkovala zajímavost…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
