Druhá vlna bez politických vášní

Nejlepší příležitost pro investování tisícikoruny

Na začátku tohoto měsíce začala druhá, závěrečná část hlavního dílu ekonomické reformy. Vláda ani opozice nemají před volbami, a tak politický náboj z privatizace vyprchává. Václav Klaus se plně věnuje boji proti inflaci a „cestě do Evropy“. Miloš Zeman se smířil s tím, že privatizační metoda Ezop u nás zůstane v říši bajek.

Jsme pány svých peněz

„Kupónová privatizace je podvod,“ tvrdí nebo si myslí dva milióny občanů, kteří se podle průzkumů nechtějí zúčastnit druhé vlny. Rozhodně si to však nemyslí ti, kdo v první vlně investovali své body například do akcií ČEZu. Jejich majetek se nyní pohybuje okolo osmdesáti tisíc korun. Majitelé těchto akcií mají příjemné starosti, zda prodat už teď, nebo ještě počkat.„Podvod“ na zklamané občany měla zřejmě udělat vláda. Ta ovšem připravila každému stejné podmínky a záleželo pak pouze na nás, jak jsme je dokázali využít. Do privatizace vláda nezařadila předlužené podniky. Počet bankrotů firem z první vlny se nyní pohybuje na úrovni jednoho procenta - čili téměř nulové riziko podnikání.Mnoho DIKů se cítí podvedeno ze strany privatizačních fondů. Nutno říci, že v řadě případů oprávněně. Velká část fondů ještě nepředala DIKům své akcie a některé z nich si ani nevyzvedly akcie podniků ze Střediska cenných papírů. Kapitolou pro sebe jsou „násobkové“ sliby, lépe řečeno jejich neplnění. V tomto směru by měla být vláda tvrdší, označit počínání některých fondů za nekalou soutěž a vyvodit z toho patřičné důsledky.Přestože už zaniklo několik privatizačních fondů, lze předpokládat, že se akcionářům těch ostatních investovaná tisícikoruna vrátí. Právě z tohoto hlediska je třeba kupónovou privatizaci posuzovat. Kdybychom uložili na začátku roku 1991, kdy začínala první vlna, 1.000 Kč do banky na 12% úrok, dostali bychom na konci letošního roku asi 1.250 korun. Většina individuálních investorů může své akcie už dnes prodat za mnohem větší částky. Investice do kupónové známky je tedy to nejlepší, co můžeme se svými penězi udělat.

Už víme, co je kapitálový trh

Denní tisk nás každý týden bombarduje zprávami z burzy a RM- Systému. Lepší představa o tom, co je kapitálový trh, a nepříjemné zkušenosti s privatizačními fondy mají za následek, že ve fondech skončí ve druhé vlně pravděpodobně pouze polovina bodů.Současný cenový nárůst akcií z první vlny je pro DIKy velkým stimulem, aby to tentokrát zkusili sami. Zde se musíme vrátit k otázce, proč fondy ještě nevydaly DIKům své akcie. Oficiální výmluvy hledají viníka v administrativních problémech. Objevují se však názory, že vydávání zpožďují fondy úmyslně, aby se vyhnuly cenovému propadu svých akcií před druhou vlnou. (Jak si jinak vysvětlit, že jeden fond vydává akcie o půl roku později než jeho stejně mohutný konkurent?) Tím si ale fondy podřezávají samy pod sebou větev. Lidé totiž přestávají věřit tomu, že o „fondové akcie“ bude na trhu zájem a na slibované dividendy už také nevěří.

Fondy jsou lepšími vlastníky než stát

Investiční společnosti a jejich privatizační fondy se vcelku rychle vžily do role kapitánů našeho průmyslu, i když by se určitě raději plně věnovaly spekulacím na burze než řízení podniků. Situace v podnicích si však žádá silné konkrétní vlastníky. Vládní úředníci, kteří se obávali toho, aby fondy nezískaly příliš velkou moc, nyní mohou hovořit o štěstí, že fondům svěřily v první vlně body tři čtvrtiny občanů. Horší by bylo, kdyby situace dopadla obráceně. Těžko si lze představit řízení podniku, o kterém na valné hromadě rozhoduje sedmdesát procent drobných akcionářů. Fondy budou také daleko více zainteresovány na budoucí prosperitě podniků než státní úředníci. Za jejich přednost se považuje i to, že budou daleko pružnější při prodeji jejich akcií než Fond národního majetku. „Pružnost“ může mít ale své stinné stránky. Z touhy po hotových penězích nebo nekvalifikovaností se může stát, že fondy budou prodávat akcie pod cenou.Základní výhodou fondů je snížení rizika pro DIKy. Jsou tedy určeny pro ty, kteří nevědí, nebo se nechtějí trápit přemýšlením o tom, kam body investovat. V tomto směru ale nejsou chytřejší ani samotné fondy. Pro strategické, dlouhodobé investice by měl mít každý investor údaje z účetnictví podniku o finančních tocích za poslední tři roky. V uplynulých třech letech u nás byly uvolněny ceny, změnila se metodika účetnictví. Údaje jsou tedy neporovnatelné, a navíc nic neříkají o kvalitě pohledávek. Fondy tedy snižují riziko spíše tím, že nakoupí akcie většího množství podniků, a tak mají větší pravděpodobnost úspěšného zásahu než individuální investor.DIKové by si měli ve druhé vlně dát pozor na nové a neznámé malé fondy. Počítá se i s tím, že se DIKové poučí a nedají důvěru těm, kteří nesplnili své sliby. Některé velké fondy si navíc nepřejí získat tak velký počet bodů jako v první vlně, protože mají problémy se vypořádat se svými stávajícími starostmi. Tak se otevírá prostor pro středně velké fondy, které právě v druhé vlně cítí svoji příležitost.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte