Před informacemi jsme si rovni

Občan dnes svobodně kritizuje prezidenta a ministry, jakmile však stojí před úředníkem obecního úřadu, stavebního družstva či telefonní správy, cítí se obvykle stále malý a bezmocný jako zastara. Většina těchto lidí totiž zůstala na svých místech, která nejsou jednotlivě nijak významná, ve svém souhrnu však pro občana představují stát a Úřad. Jak zlomit nadutost a neochotu těchto tisíců malých byrokratů, jejichž moc nespočívá v nějakých zvláštních právech, ale výlučně v přístupu k informacím, které přesně neznáte nebo o nichž nemáte ani tušení? Jak dát občanovi pocit, že je ve svém státě vlastním pánem?

„Každý švédský občan má volný přístup k úředním dokumentům,“ stanoví hlava druhá švédského zákona o svobodě tisku, který je přímo součástí ústavy. Právo na přístup k písemnostem státních a obecních úřadů mají Švédové mimochodem zaručeno už od r.1766. Jako tehdy první v Evropě.

Jak to vypadá v praxi? Na každém úřadu existuje dokumentarista či informační oddělení, kteří jsou vám povinni dát, jak zákon stanoví, „ihned či co možná nejdříve“ k nahlédnutí jakýkoli dokument, o který si řeknete, a to „zdarma a na místě, kde se uchovává“. Přičemž nesmějí zjišťovat vaši totožnost. Za poplatek vám dokonce musejí zhotovit kopii. Každý občan má rovněž právo nahlédnout do zápisu došlé a vyslané pošty a být tudíž zpraven o dokumentech, o nichž by jinak neměl tušení.

Máte právo seznámit se s veškerými písemnostmi kromě těch, které výslovně stanoví zákon: s dokumenty…