1990/21

Třetí útěk byl mnohem snadnější než ty předcházející dva, protože jsem jel načerno vlakem až na Těšnov. Druhý den jsem byl opět ve Spáleňáku, a jelikož nikdo nebyl doma, zaujal jsem svoje místo na skále.

Víc vám o tom říci nemohu, jsem vázán slibem mlčenlivosti. To je odpověď, se kterou se i v dnešních dnech člověk setkává, pokud chce jako novinář přiblížit veřejnosti funkci jednotlivých složek ozbrojených sil.

"Škola dneška je pro člověka zítřka", hrdě hlásá dosud neodstraněný nápis v mezipatře Vysoké školy SNB v Praze- Lhotce. Obyvatelé Modřan a Lhotky areál této školy kdysi pojmenovali po svém: Údolí dutých hlav.

Krátce poté, co v Domě sovětské vědy a kultury skončila výstava o porevoluční ruské emigraci v Československu, nazvaná "Zde našli domov svůj", představil Pražanům mnichovský spolek Adalberta Stiftera spolu s bonnskou nadací Friedricha Eberta nevelkou expozici "Přestupní stanice Praha - německá emigrace 1933-1939".

Je zcela zřejmé, že všeobecný východoevropský úprk od komunismu ovlivňuje politické dění v zemích, kde se totalita ohánějící se někdy Marxem, jindy Stalinem a vždy vlastními domácími proroky ráje na zemi ještě drží u moci.

V posledním červnovém týdnu přijel do Prahy Crišan Petrescu, třiatřicetiletý malíř z Pitešti, a požádal u nás o politický azyl. Je zřejmě prvním rumunským občanem, který se k takovému kroku odhodlal.

Na přelomu února a ledna 1990 došlo na rakousko-české hranici v prostoru obce Horní Dvořiště k zajímavé příhodě. Jistá československá občanka, mimochodem velmi vzácná žena, jedna z vůdčích osobností naší předlistopadové opozice, byla rakouskými orgány zadržena při pokusu o převoz pětičlenné kubánské rodiny na území Rakouské republiky.

Letošní filmový festival v Karlových Varech byl nesen duchem retrospektivy, který řečeno s Váchalem "obsedl" celou naši kulturní smetánku.

Máme spoustu komplexů, které nás nutí neustále sobě i jiným dokazovat, jaké udivující schopnosti v nás dřímají a jaký význam a postavení by nám měl svět přiznat.

Rozhovor s Avigdorem Daganem.

"Izrael nebude umisťovat židovské přistěhovalce ze Sovětského svazu na okupovaná území západního břehu Jordánu a v pásmu Gazy," prohlásil 24.června před novináři izraelský ministr bytové výstavby Ariel Šaron.

"Když se ohlížím po čínské minulosti, vidím dlouhé, temné stíny: Jü Luo-kche, Čang Č'-sin, Ma Mien-čen, Š' Jün-feng ... Jejich krev nebyla prolita nadarmo. Když se dívám do budoucnosti, vidím svůj národ, jak obtížen břemenem historie trpí intrikami a úskoky všemocných klik.

Dopisy od našich čtenářů.

Jednomyslná péče našich orgánů, aby se ani náznakem nenarušil monopol státních médií, to nejsou projevy přežívajícího totalitarismu, ale moudré péče o náš lid, který nesmí být zaplaven "kulturním odpadem komerčně zaměřených západních masmédií". Hnůj, ve kterém vězíme až po krk, Vladimír Talian v Lidových novinách ze 24.7. opomíjí.

V moderním světě je sport fenoménem, který pomíjet nelze: ať si o tom myslíme cokoli, zajímají se o něj milióny lidí.

Je tomu pár let, co začal boj za záchranu Sněžky. Protesty proti plánované stavbě lanovky a hotelu našly prostor i na stránkách tehdejšího oficiálního tisku. Mezitím ale stačil na nemocném těle Krkonoš vyrašit jiný nádor.

Jsa od přírody pesimistou, nikdy jsem příliš nemiloval příjemně znějící hesla o našem návratu do Evropy, o relativně příznivé ekonomické situaci Československa, rychlém přechodu na tržní hospodářství či dosažení dnešní životní úrovně Finska nebo Rakouska do pěti deseti let.

Týdenní stávka obvodních a okresních soudců byla 12.července šťastně odvolána za vlažné pozornosti veřejnosti i médií. Vzhledem k tomu, že tato kuriózní stávka je v celosvětovém měřítku jevem dozajista raritním, ale hlavně vzhledem k závažnosti celého problému by byl asi namístě živější zájem.

Prohlášením v televizních Aktualitách dne 1.července rozšířil český premiér Petr Pithart počet svých vystoupení, která v nedávné minulosti vzbudila nejednu rozhořčenou reakci veřejnosti.

Autor fejetonu "Budu provádět trestnou činnost" (Fórum 25/1990) Vladimír Voves napsal text, který vyhovuje vkusu podprůměrného čtenáře. Zvolil ten nejsnadnější způsob psaní: bezbřehou ironii.