24_madia a politika_jaros
Tomio Okamura • Autor: Milan Jaroš

Ruská invaze na Ukrajinu, která začala v noci ze středy na čtvrtek, vynesla naprosto většinově do českého veřejného prostoru hlasy odsuzující útok. Mezi nimi byl i Miloš Zeman a představitelé SPD, kteří v minulosti byli Kremlu více či méně naklonění. Část tuzemského názorového spektra tak minimálně prozatím přišla o své hlavní mluvčí. Český správce domén CZ.NIC zároveň zablokoval osm dezinformačních webů, čímž se jejich operační prostor ještě snížil. „V tuto chvíli jasného a široce uznávaného politika nemají, žádný hlavní reprezentant neexistuje. Spíše se lidé upnuli přímo na Putina bez nějakého prostředníka. Není tady silná skupina relevantních aktérů zastupujících tyto názory,“ popisuje v rozhovoru expert na extremismus, politolog Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Od zahájení invaze na Ukrajinu uplynuly čtyři dny. Je posun v tom, jak se na ni pohlíží?

Pro velkou část veřejnosti to byl šok a rozhořčení. Řada lidí nevěřila, že k invazi dojde, to je přivedlo do velké protiputinovské fronty - a ta z velké části stále trvá. Zvýšil se manifestovaný veřejný odpor proti invazi. Charakterizují ho demonstrace, z nichž první se uskutečnily již ve čtvrtek, a od té doby se rozrůstají. Je ale pravdou, že někteří z těch, kteří ze začátku invazi odsoudili, teď začali propagovat částečně proruské narativy a spíše šíří informace o tom, co všechno není v hlavních médiích o konfliktu pravda. Ale nemyslím si, že to je typické pro tak velké množství aktivistů. I řada politiků – které symbolizuje prezident Zeman - změnila názory hned ve čtvrtek. Zároveň je třeba mít na paměti, že tady stále existuje nezanedbatelné prokremelské spektrum s tvrdými proputinovskými náhledy, což vyplývá minimálně z aktivit na sociálních sítích.

Kteří lidé z prokremelského spektra, již původně invazi odsoudili, se vrací k původní optice?

Myslím, že to jsou někteří influenceři na sociálních sítích. Když se dívám na jednotlivé profily z okolí takzvaných vlastenců včetně příznivců SPD, Trikolóry anebo komunistického spektra, odsouzení je tu opatrné. Jsou to často lidé, kteří byli stoupenci prezidenta Zemana a angažovali se v antivaxerském hnutí. V bezprostřední reakci se k invazi postavili záporně, ale pak začali šířit zmírňující či kontrastní narativy: napřed řeknou, že invaze je špatný krok, následně už šíří názory, kdo ze Západu za válku může, že to Putin udělat musel nebo se snaží odvést pozornost k tomu, jaké války v minulosti vedly USA. A začínají se hromadně šířit informace o skutečné i zřejmě vymyšlené šikaně Rusů v Česku a o jejich napadání.

Tomio Okamura
Předseda SPD Tomio Okamura hovoří na schůzi sněmovny k vládní novele pandemického zákona • Autor: ČTK

Zmínil jste influencery na sociálních sítích. Byli v tom chvilkovém obratu jednotní?

Ty, o kterých jsem mluvil, invazi nejprve odsoudili, ale už najíždějí na notu, že to Putin udělat musel, že Ukrajinci lžou o svých úspěších a podobně. To je první proud. Druhý proud jsou ti, kteří invazi za chybu nikdy neoznačili a pokračují v narativu o tom, že si to Ukrajina zaslouží, nebo že existují důkazy o takzvané nacifikaci Ukrajiny. Teď je zase populární mem, že je prezident Zelenskyj neonacista. Začal se masově objevovat ve chvíli, kdy začal být populární díky svému hrdinnému chování, to je záležitost posledních dvou dnů. Ve čtvrtek a v pátek to zase bylo poukazování na údajné zločiny Ukrajinců na Donbase nebo zveřejňování fotek z roku 2014 ukazující příslušníky praporu Azov s nacistickými symboly. Lidé z tohoto proudu také navenek odsuzují fakt, že vypukla válka, ale vinu za ní od počátku přisuzují Ukrajině.

Jak pohlížíte na páteční vypnutí osmi dezinformačních webů? Je to legitimní prostředek vzhledem k tomu. v jakém rozsahu mohou pomoci zdejším podporovatelům ruské invaze?

Určitě je to legitimní v těchto složitých situacích, kdy se jedná o zachování veřejného pořádku v krizovém období. Musím si ale pomoct debatou o rozdílu mezi legitimitou a legalitou. Legalita se bude muset prokázat u soudu, pokud se některý z provozovatelů těchto webů na soud obrátí. Neexistuje zde jasná právní úprava, za což současná vláda nemůže. Je to důsledek toho, že se tento problém neřešil dlouhodobě. V hybridní kampani jsme přitom od roku 2014, možná už od debaty o americké základně. Mělo by být jak ve veřejnoprávních, tak v soukromoprávních normách precizněji upraveno, kdy k takovému kroku přistoupit. A možná by to mělo být odstupňováno na některé specifické stavy tak, aby vznikla větší právní jistota. Takže tento krok chápu, na straně druhé by v budoucnu mohlo hrozit jeho zneužití - proto by měla být tahle problematika lépe upravena.

Dělá vláda dost v potlačování dezinformačních narativů, které by relativizovaly dění na Ukrajině? Existují ještě další cesty?

V situaci, kdy je tu vládní pozice relativně uznávaná, má z její strany smysl dezinformace oficiálně vyvracet. Stavět protiargumenty proti tomu, co se objeví. Myslím si, že vláda nemůže dělat nic efektivnějšího. Je tady ještě jiná věc, na kterou upozornil nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, že některé projevy schvalování ruské agrese mohou naplňovat známky trestného činu. Ale primárně je třeba dávat argumenty lidem, kteří chtějí znát pravdu a diskutovat.  Nicméně si myslím, že v současné době už dezinformační kampaň působí pouze na část lidí – těm je třeba vyvracet, že když na fotografii Zelenskyj hajluje, je to fotografie z dob jeho hereckého vystoupení, nikoli současný oficiální postoj nebo názor. Tady bych víc tlačil na provozovatele sociálních sítí, kde se tohle šíří. Psal mi kolega z Polska a ptal se mě, jestli už jsme Facebook vyčistili od trollů. Nemyslím, že dopad těchto dezinformačních narativů může být tak velký ve chvíli, kdy bude mít značná část obyvatel argumenty, které je schopná vstřebat. Tato část veřejnosti respektuje pravdivé informace, ne bláboly z konspiračních webů.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Neříkejte tomu válka, ale speciální operace

Roste tedy mediální gramotnost a připravenost odmítat dezinformace?

I když se podle mě situace zlepšuje, ale je třeba mít na paměti, že tady jsou pořád lidé, kteří nechtějí být přesvědčeni o tom, že svět neběží podle toho, co si sdílejí v konspiračních skupinách. Přejí si, aby tady nevládly prozápadní síly, chtějí buď izolacionismus, nebo vládu řízenou přímo z Ruska a hledají informace, které je v tomto pohledu podpoří. Ti, kteří na základě panslavistického přesvědčení byli dlouhodobě podporováni ze strany poměrně významných politických sil, se stále cítí silně, i když jsou teď v defenzivě.

Jak tedy čtete prohlášení aktérů, kteří byli v minulosti vůči Rusku naklonění? Hovořím o Miloši Zemanovi nebo poslaneckém klubu SPD. Je to setrvalý stav, nebo můžeme očekávat, že své pozice budou korigovat?

U Miloše Zemana, který říká, že sankce jsou nedostatečné, k tomu zatím nedochází a drží se čtvrtečního kurzu. U Tomia Okamury je to sporné. Když se podíváme na profily SPD, vidíme dílčí odsouzení, ale jinak jsou tam i za současné krize věci, které se týkají něčeho úplně jiného, než je hlavní téma těchto dnů. I když samozřejmě neexistuje „předpis“, že všechny příspěvky musí být o ruské agresi na Ukrajině, působí to na mě jako jisté odvádění pozornosti. Tradiční narativy SPD,  jako je negativní vztah k Evropské unii nebo kritika ministra vnitra Víta Rakušana se výrazně nezměnily, pořád je vidět snaha udržet si voliče, kteří jsou proti současné vládní koalici. I přes mediální prohlášení pana Kobzy nebo pana Bašty je politika SPD taková, že invazi částečně upozaďuje a dává do popředí jiná témata včetně migrace. Ta je jejich oblíbeným vábítkem na voliče. Z celkové prezentace SPD a jejich představitelů pro mě razantní a upřímné odmítnutí ruské agrese nevyplývá. I když oni budou tvrdit, že je nepřátelé a hlavní média dezinterpretují.

Pokud nyní ve veřejném prostoru nezní hlas, který by jednoznačně podpořil ruskou invazi, jaké jsou cesty nejen pro Kreml i tuzemské prokremelské proudy dostat do širší debaty ony dezinformační narativy?

Souhlasím, že se jim situace ztížila, ale mají jiné možnosti. Mohou informace šířit v uzavřených skupinách, ať už na Messengeru nebo na Telegramu, a pak s tím jít na veřejné sociální sítě nebo do diskuzí pod články na hlavních serverech. V tomto směru - a teď trochu spekuluji - mohou někteří dostat pokyn z vnějšku a ostatní to mohou přebírat a šířit. V jednotlivých fázích se pak šíří různé narativy. Jeden z posledních takových je, že západ žene Putina k tomu, aby použil jaderné zbraně. Prokremelské spektrum se pružně adaptuje na nové výzvy.

Pokud dnes Kremlu více či méně naklonění politici zastávají umírnění, nebo dokonce opačná stanoviska, je tu někdo, kdo má silný hlas a snaží se vyplnit díru na trhu?

Snaží se o to částečně Trikolora, ale ta není zase tak významná. Část lidí stále vkládá naději v Tomia Okamuru a jsou frustrovaní, že ztratili Miloše Zemana, který pro ně dlouho byl hlavní a zaštiťující osobou pro jejich názory. V tuto chvíli jasného a široce uznávaného politika nemají, žádný hlavní reprezentant neexistuje. Spíše se lidé upnuli přímo na Putina bez nějakého prostředníka. Není tady silná skupina relevantních aktérů zastupujících tyto názory. Můžeme vidět lidi zcela extrémního typu jako Patrik Tušl nebo Jiří Černohorský. I když by se do pozice hlavních mluvčích prokremelské orientace stylizovat chtěli, nemají kapacitu na to, aby podchytili větší spektrum příznivců schopné je vynést do parlamentních pozic.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte