Velká hra kolem Marka Dalíka

Kvůli výpovědi někdejšího amerického velvyslance v Praze Richarda Grabera byl soud s Markem Dalíkem odročen o třináct měsíců. A když Richard Graber předstoupil v pátek před videokameru, čekalo se rozuzlení případu. Do té doby potvrdili před soudem žádost Dalíka o úplatek dva svědci; jeden ji naopak popřel a popírá ji i sám Marek Dalík. O úplatné žádosti se mluví v diplomatických depeších, které zveřejnily před několika lety stránky Wikileaks. Velvyslanec měl potvrdit pravost depeší a sdělit soudu, kdy a jak se o údajné žádosti o úplatek dozvěděl. Jeho odpovědi však byly vskutku diplomatické.

Připomeňme si, co se vlastně projednává. V roce 2005 vypsala vláda Stanislava Grosse výběrové řízení na nákup obrněnců. Po podezřelých krocích ve výběrovém řízení vybrala vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 stroje Pandur vyráběné rakouskou firmou Steyr. V prosinci 2007 vláda Mirka Toopolánka od smlouvy s firmou Steyr odstoupila. Tomu předcházela schůzka v pražské restauraci U Malířů, kterou sjednal tehdejší náměstek ministerstva obrany Martin Barták.

Schůzky se účastnil z české strany kromě Bartáka též Marek Dalík, byť neměl žádnou vládní nebo státní či poradenskou funkci (je pouze přítelem Mirka Topolánka). A podle zápisu ze schůzky pořízené zástupcem firmy Steyr Victorem Jackovichem si Dalík řekl o skoro půl miliardy korun za to, že přesvědčí vládu, aby od smlouvy neodstupovala. Zástupci firmy Steyr podle svého tvrzení nabídku odmítli a smlouva byla vypovězena.

Pro Steyr i pro českou armádu šlo ale o důležitý kontrakt. Firmu Steyr by dostal obchod z ekonomických potíží a česká armáda výzbroj potřebovala. Kontrakt byl nakonec po dalších osmnácti měsících podepsán, i když jen na poloviční počet obrněnců – česká vláda za ně zaplatila 14 miliard korun. O obchodu se mluvilo jako o podezřelém, ale to byla tehdy spíše běžná praxe.

Zástupci společnosti Steyr prý oznámili už v roce 2008 žádost o úplatek na rakouské policii. A z americké ambasády - majitelem Steyr je obří americká firma General Dynamics - odešlo na washingtonské ministerstvo zahraničí (a podle zákona mělo i na FBI) oznámení, které popsalo, co se na schůzce dělo. V roce 2012 byl pak Dalík obviněn českou policií, na níž se obrátili její rakouští kolegové.

Svědci ze Steyru vypadali neprůstřelně a velmi důvěryhodně, obrana Dalíka a výpověď dalšího účastníka schůzky z české strany naopak velmi rozpačitě. Když se věc dostala k soudu, zdálo se, že se Dalíkova žádost o úplatek nedá zpochybnit. A navíc ji potvrzovaly ony diplomatické depeše.

Jenže u soudu se začalo svědectví dvou zástupců firmy Steyr drolit. Nejprve nepotvrdil jejich slova nadřízený z General Dynamics a nyní ani velvyslanec Graber. Přesně řečeno, oba potvrdili, že z české strany došlo k neetickému chování, což je v diplomatické řeči v podstatě žádost o nějaký druh nelegálního bonusu. Ani jeden z nich si však nepamatuje jméno Dalík, byť přitom nevylučují, že by ve věci mohl být namočen.

Zoufalá soudkyně Veronika Čeplová se nyní rozhoduje, jestli předvolat další dva tehdejší zaměstnance americké ambasády, kteří o depeších věděli, což by mohlo znamenat třeba i dvouletý odklad verdiktu, nebo jestli vynést rozsudek bez nich. Vědět dá do čtrnácti dnů.

Závěr: u soudu více než vina či nevina Marka Dalíka vychází najevo, že při vyšetřování hrály u aktérů roli jiné zájmy než nalezení spravedlnosti. Pro Rakušany, ale hlavně pro Američany by bylo hodně problematické, kdyby se prokázalo, že si Dalík o úplatek řekl, a oni přesto pokračovali v jednání dál – což prokazatelně pokračovali.

Navíc by teď česká armáda ráda koupila další, bezpodmínečně potřebné obrněnce od Steyru. Proč by měli američtí zástupci dráždit české úřady svědectvím žádosti o korupci, když současná česká politická scéna je pro Američany docela nečitelná?

Výpovědi i tato spekulace ale vůbec nepomáhají v orientaci, zda je Dalík vinen, či nevinen a verdikt soudu se nedá předpovídat. Jisté však je, že se pravdu o nákupu Pandurů už nikdy nedozvíme.