Případ vulgární gynekoložky potvrzuje, že lékařská komora dohlíží spíš na nedotknutelnost svých členů

Česká lékařská komora má problém. Má ho už delší čas, a jak se případy hromadí, bude se k němu muset postavit čelem. Nikoli bokem nebo vůbec jako doposud. Znovu ho nasvítil případ gynekoložky, která vyhazovala z ordinace pacientku a sprostě jí nadávala, k čemuž byla podle svých slov „vyprovokována“ vpravdě šokující ukázkou bezohledného chování – prosbou o vystavení žádanky ke specialistovi.

Otazníky nad postojem k prohřeškům svých členů a členek se vyostřily od loňského podzimu, kdy se profesní organizace velmi rozpačitě postavila k případu Jana Cimického. Extrémní případ zneužití lékařské moci nad pacientkami sice formálně odsoudila a (podobně formálně) zpřesnila etický kodex, nicméně psychiatr, který podle zatím nepravomocného rozsudku znásilňoval pacientky či jim vyhrožoval elektrošoky, nebyl doposud nijak disciplinárně vyšetřován – a nezdá se, že by se na tom mělo něco měnit. 

Kauzu provázela podivná vyjádření, že komora není policie, nemá úplně možnost zjišťovat stav věcí a neměla by znovu trestat již potrestaného; k čemu pak tedy disciplinární řízení vůbec má? A jako bonus jsme se dověděli, že Cimickému vše tak dlouho procházelo, protože znásilněné ženy „nepochopitelně“ nepodaly včas stížnost, a namísto analýzy systémových selhání byl případ rámován jako „exces“. Sdělit obětem, že za beztrestnost si vlastně mohou ony samy, je jistě zaručenou cestou, jak zvýšit chuť lidí se na komoru obracet. Navíc dost překvapí, když právě lékaři použijí lidovou floskuli, která u nás stále často zaznívá v souvislosti se sexuálním násilím.

U vulgární gynekoložky přitom pacientky toto zadání splnily – na lékařku si před aktuálním incidentem stěžovaly hned třikrát, ale disciplinární komise dospěla k závěru, že k porušení pravidel nedošlo. Zdá se tak, že spíše než na práva pacientů a zlepšování komunikace dohlíží komora na to, aby se toho moc nezměnilo na bezmála nedotknutelném postavení lékařů, které má právě v Česku hluboké kořeny. Aniž si uvědomuje, že tato nerovnováha vytváří půdu právě pro zneužití moci (a možná i obecné posilování nedůvěry v instituce).