KLDR: Dvacetiletá jaderná krize opět eskaluje

V dlouhodobé perspektivě situace na severu Korejského poloostrova nepříjemně rezonuje s názvem proslulého díla klasika realistického proudu v teorii mezinárodních vztahů, E. H. Carra, „The Twenty Years‘ Crisis“.

Historie prvních problémů mezinárodního společenství spojených se snahami severokorejského režimu o vývoj jaderných zbraní sahá navzdory obecnému povědomí zainteresované veřejnosti až do konce 80. let.

Zmíněná paralela nicméně není založena pouze na shodné časové periodě. Stejně jako Carrova dvacetiletá krize idealistické meziválečné Evropy (1918–38) je i korejská jaderná krize charakteristická více či méně trvalým napětím strukturální povahy, s občasnou eskalací v podobě viditelné a intenzivní krize, v korejském případě vyjádřené tzv. první a druhou jadernou krizí (1993–94; 2002–05). Současné události budou odborné texty v budoucnu s velkou pravděpodobností označovat za krizi třetí.

Po poměrně optimistickém výsledku ve formě dohod z loňského roku, realizovaných v rámci série šestistranných rozhovorů zahájených v reakci na druhou jadernou krizi, vedoucích k zahájení denuklearizačního procesu na poloostrově, jakkoliv pomalého a nejistého, zaznamenaly poslední měsíce zásadní negativní vývoj.

Nekompletní katalog

V červnu dodala KLDR čínské straně deklaratorní katalog jaderných aktivit, většinou expertů v současnosti považovaný za nekompletní, očekávajíc postup do další fáze jednání realizované vyjmutím KLDR z amerického seznamu států podporujících terorismus. Tento krok by režimu zmítanému vážnými ekonomickými problémy v mnoha ohledech usnadnil participaci ve světové ekonomice, včetně vstupu do WTO.

Po odmítnutí krok realizovat ze strany USA, na základě požadavků na věrohodné (a nutno podotknout značně intrusivní) verifikační nástroje, následovalo na konci srpna oznámení KLDR o zastavení demoličních prací a následné obnovení činnosti v jongbjonském komplexu, jenž soustřeďuje klíčová jaderná zařízení.

Minulý týden proběhlo odstranění pečetí MAAE a inspekčnímu personálu byl nadále zamezen přístup do relevantních lokalit. KLDR dokonce vzdorovitě deklarovala budoucí nezájem o své vyjmutí či ponechání na onom kriticky důležitém seznamu.

KLDR se jaderných zbraní nevzdá

Přednáška bývalého vysokého úředníka americké vlády na uzavřené konferenci v Soulu před dvěma týdny, mimo jiné obsahující sdělení, že se KLDR jaderných zbraní do budoucna s vysokou pravděpodobností jednoduše nevzdá, byla obecenstvem přijata s šokem.

Šokována však není ta skupina odborníků, jež si je vědoma hlubokých, několikavrstevných a obecně řečeno strukturálních pohnutek, které severokorejský režim k jaderné proliferaci vedly. S přihlédnutím k faktu, že KLDR již v současnosti vlastní dostatek materiálu k výrobě v krajním případě 20 malých jaderných zbraní, je ze střednědobého strategického hlediska zneklidňující jiná zářijová novinka z dílny severokorejského vojenskoprůmyslového komplexu – totiž odhalení nové pokročilejší základny pro testování balistických střel a zde proběhlé testování nové generace jejich motorů.

Záměr stojící za dlouhodobým a pokračujícím budováním této lokality přispívá k názoru, že jaderný program je kartou, jíž se režim nikdy nevzdá, nikoliv pouhým závažím krátkodobé povahy na vahách vyjednávacího procesu. KLDR nakonec skutečně může vyzbrojení funkčními jadernými střelami s dlouhým doletem myslet vážně, názory považující ústupky ze strany KLDR za pouhou zdržovací taktiku získávají opět na váze.

Celkový vývoj událostí, včetně viditelné severokorejské snahy o vývoj kredibilních mezikontinentálních balistických střel, lze považovat do jisté míry za selhání politiky současné americké administrativy, jež má dále vzhledem k blížícímu se konci mandátu již svázané ruce.

V kontextu množících se úvah o reálné neexistenci severokorejského programu obohacování uranu, jehož domnělé a později popřené deklarování konkrétním severokorejským diplomatem odstartovalo druhou krizi, dostává tvrdý americký přístup posledních let příchuť černého humoru. Můžeme doufat, že tato dvacetiletá krize neskončí stejně, jako ta zmíněná v úvodu článku.

Autor je členem Asijského programu AMO a redaktorem Journal of Security Issues, Soul.