Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda, Politika, Společnost

Jeřábnice ztěžují myšlenku rovnoprávnosti

Naše politika je mužská monokultura. S Janou Smiggles Kavkovou o kvótách pro kandidátky, ženách v politice i mimo ni

Když něco neprožijete, pravděpodobně vás ani nenapadne, že by to mohl být problém • Autor: Milan Jaroš
Když něco neprožijete, pravděpodobně vás ani nenapadne, že by to mohl být problém • Autor: Milan Jaroš

Ačkoliv více než polovina obyvatel Česka jsou ženy, v politice tvoří jen pětinu. Ministr Jiří Dienstbier proto ve spolupráci s ministerstvem vnitra předložil vládě novelu zákona, která by zaručovala minimální počet žen (i mužů) na kandidátních listinách všech stran. Konkrétně jde o dvě pětiny lidí, kteří se na kandidátce objeví. Kromě této minimální hranice by novela také měla zajistit, že na špičce listin bude stejné zastoupení mužů a žen. V případě, že toto strany nesplní, hrozí jim sankce. Novelu teď zkoumá legislativní rada vlády. „Takhle daleko se jednání o kvótách pro ženy ještě nikdy nedostalo,“ říká Jana Smiggles Kavková, ředitelka Fóra 50%, které se snaží o vyvážení poměru mužů a žen v politice.

Základní otázka: Chtějí samy ženy do politiky?
Chtějí. Sociologický ústav akademie věd pro nás zpracovával rozsáhlý průzkum veřejného mínění a poté pracoval se získanými daty. Jedno z témat, které jsme zjišťovali, bylo, jaký je postoj žen k politice a jaký je rozdíl v zájmu o politiku. Ukázalo se, že tam v podstatě není rozdíl, ženy jsou dokonce o trochu svědomitější voličky a sledují politické zpravodajství. Jediné, v čem se rozdíl ukázal, byla míra sebehodnocení. Zda se ženy cítí kompetentní, zda politice rozumí a můžou se o ní bavit.

Jana Smiggels Kavková • Autor: Matěj Stránský
Jana Smiggels Kavková • Autor: Matěj Stránský

A proč potřebuje ženy česká politika?

Věřím tomu, že se může změnit minimálně styl politiky. Dynamika vyvážené skupiny je jiná než to, co máme teď. Momentálně je naše politika taková monokultura, což je nezdravé, podobně jako například vysoká feminizace školství. Životní zkušenost žen v politice prostě chybí. Určitá témata nepatří do politické agendy, ačkoliv pro ženy by mohla být důležitá. Když něco neprožijete, pravděpodobně vás ani nenapadne, že by to mohl být problém, který by se měl řešit.

Můžete uvést konkrétní situaci, ve které by větší počet žen mohl změnit konečný výsledek?
Vzpomínám si na situaci z doby, kdy se teprve začalo řešit omezování hazardu. Političky napříč celé politické spektrum se shodly, že je to něco, co by chtěly omezit. Bylo to opravdu od ODS po KSČM. Další takový moment, kdy političky hlasují jednotně, je například omezení přístupu k interrupci. Političky si uvědomí, jak je vlastně absurdní, že většina mužů rozhoduje o tom, jestli ženy můžou svobodně zacházet se svým tělem. V regionální politice jsou dopady zastoupení mužů a žen hmatatelnější. Při rozdělování peněz z rozpočtu v obcích, kde je více mužů, často všechno spolkne fotbal a hokej a na nic jiného už nezbude; to není žádné zlehčování, to vyplynulo z naší analýzy. Často si zastupitelky musí vybojovat například zachování školy v obci nebo navýšení kapacity mateřských školek. Samozřejmě ale existují i osvícení muži.

Jaký je hlavní důvod, proč ženy v politice nejsou?
Příčin je řada. Některé jsou méně viditelné, některé jsou více viditelné. Politika je hodně specifická tím, že způsob, jakým fungují politické strany, znemožní (až na výjimky) ženám prosadit se. Strany jsou v případě politiky těmi klíčovými hráči, ti jsou ti gatekeepers. Já vidím opravdu největší problém ve fungování stran. Na první místa kandidátek se dostanou spíše muži a mají tak mnohem větší šanci, že se do politiky prosadí. 

Další problémy jsou podobné jako v jiných oblastech. Problém jak sladit soukromý život, práci, politiku. Stále jsou u nás i předsudky a politika je stále chápána jako mužská doména. Pravidla hry jsou pak nastavena tak, že více vyhovují mužům. Samozřejmě někdy je to na osobní úrovni, že si ženy nevěří. Ale je také spousta političek, které rozhodně sebevědomé jsou, nebojí se říct si o pozice, nečekají, že jim to spadne do klína. Jenže když se sestaví kandidátka, jsou bohužel na nevolitelných místech.

Ženy vydělají však pouze 10 % globálních příjmů a vlastní jen 1 % světového bohatství. • Autor: Respekt
Ženy vydělají však pouze 10 % globálních příjmů a vlastní jen 1 % světového bohatství. • Autor: Respekt

Budou ženy, které se do politiky dostanou díky kvótám, vnímány jako rovnocenné protějšky mužů?

Ženy by ve stranách samozřejmě neměly být díky kvótám. Strany by měly dohlédnout na to, aby tam ženy byly díky tomu, že jsou kompetentní kandidátky. Rozumím tomu, že mnohé ženy mají strach, že se na ně veřejnost bude kvůli kvótám dívat skrz prsty. Opět se ale podívejme do zemí, kde se kvóty už zavedli. Přibylo totiž ženských politických vzorů. V dlouhodobém horizontu tedy přinesly kvóty větší zájem ze strany žen. Pocit stigmatizace by neměl být jedním z výsledků zavedení kvót.

Nejsou kromě kvót i jiné cesty? Pomohlo by rozšíření míst v mateřských školkách nebo zavedení střídavé mateřské dovolené jako například ve Skandinávii?
Spravedlivější rozdělení rolí v rámci rodiny by k tomu určitě přispělo, protože to je taková ta tradiční dichotomie: soukromá žena, veřejný muž. Ženy jsou stále spojovány se soukromou sférou, muži s veřejnou - a naše společnost je z hlediska rolí mužů a žen hodně konzervativní. Takže ano, spravedlivější dělba práce v rámci partnerství nebo rodiny by určitě pomohla. Samozřejmě je důležité navýšit kapacity zařízení péče o děti. Ale třeba i to, aby na to myslely strany samy, aby třeba bylo možné si vzít dítě s sebou na schůzi, což je právě ve Skandinávii běžné. U nás téměř jediní, kdo na potřeby spojené s mateřstvím myslí, jsou Zelení.

Proč se o otázce kvót u nás diskutuje spíše negativně? Mohl mít na postavení žen v politickém světě vliv i minulý režim?
U nás bylo postavení žen jiné než například na západě. Fungovala tady propaganda, všichni pracovali, ale z hlediska postavení žen existovala určitá pozitiva. Vznikl předškolní systém, který jsme po revoluci téměř rozložili. Jesle už nefungují vůbec a v mateřských školách není místo. Na druhou stranu ženám kromě zaměstnání zbyla i péče o rodinu a práce v domácnosti. Nejednalo se tedy o přerozdělení rolí v rodině, jen se hledaly cesty, jak to ženám usnadnit, aby tu „druhou směnu“ zvládly. Zrovnoprávnění mužů a žen tedy nastalo pouze na pracovním trhu.

V tomhle jsme byli napřed: znám ženy, které emigrovaly na západ a chápaly tamější ženskou roli jako krok zpátky. Vědkyně přijely do Ameriky a najednou se od nich očekávalo, že budou doma a práci přenechají mužům. Nicméně tohle všechno také dodnes ztěžuje pozici pro ženská hnutí. U nás se vše odsuzuje jako sociální inženýrství a propaganda: ženy rodu, ženy jeřábnice. Je tak mnohem těžší myšlenku rovnoprávnosti prosazovat - je to nevýhoda, kterou si neseme z historické zkušenosti.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

I proto veřejnost volí spíše muže?

 

Naše společnost je konzervativní a tradiční. Politika je bohužel vnímána stereotypně jako mužská doména. Když se dělaly výzkumy mezi dětmi na základních školách, kdy měly určovat, zda jsou jednotlivá zaměstnání typicky ženská či mužská, politika byla podle dětí jednoznačně mužská záležitost. Vedoucí profese taky. Panují u nás názory, že se ženy do politiky nehodí, protože jsou křehké a politika je špinavá.

Rozdíl je vidět i u začínajících politiků. Dělali jsme hodnocení předvolebních kampaní a zjistili jsme, že pokud je žena v politice již delší dobu a má zkušenosti, je to v pořádku, je uznávána jako vhodná kandidátka. Pokud se však do politiky snaží prosadit mladá a neznámá, začnou si lidé klást otázky, zda je dostatečně zkušená, aby v té roli obstála. Stejná věc se u začínajících politiků–mužů neřeší. Ti jsou jednoznačně mediálně prezentováni jako „nová krev“.

Předpokládám tedy, že se ke kvótám pro minimální počet žen (a mužů) v politice stavíte velmi pozitivně.
Jednoznačně kvóty podporuji. Myslím si, že neexistuje jiná cesta, jak dostat ženy do politiky. Máme zkušenost z mnoha zemí jak z Evropy, tak mimo ni, kde se systém kvót zavedl a přinesl jednoznačné výsledky. Žádné z problémů, o kterých se u nás spekuluje, se nevyskytly. Já mám pocit, že zase objevujeme Ameriku. Dokonce už máme možnost získat zkušenosti ze zemí, které jsou historicky bližší, například Slovinsko – tam jsou kvóty pro ženy už několik let, nově je zavedli i v Polsku. Jiná cesta není, je to osvědčený recept, který nic nestojí.

Zavedení kvót ale nepodporuje část koalice. Například Pavel Bělobrádek s nimi nesouhlasí, protože se mu zdají být protiústavní. Odkazuje se rovněž na listinu základních práv a svobod, která zaručuje rovné příležitosti všem lidem, tedy bez rozdílu pohlaví. Nemá pravdu?
Nemá. V tomto případě jde o nedostatečnou znalost ústavy a práva. Ústavnost se samozřejmě zkoumala, věnovala se tomu legislativní rada vlády a není jediný odborník, který by řekl, že kvóty jsou protiústavní. Je to podobné, jako tvrdit, že Země je placatá. Je ale skvělé, že sdružení žen KDU-ČSL - na rozdíl od předsedy strany - zákon podporuje.

Autor: Karel Cudlín
Autor: Karel Cudlín

Která země je příkladem dobrých výsledků zavedení kvót a která naopak není?

Velice dobře to funguje v již zmíněném Slovinsku. Když srovnáte situaci s jinými postkomunistickými zeměmi, tak jsme všechny v celoevropském měřítku mezi posledními na žebříčku počtu žen v politice. Slovinsko je jedinou výjimkou. Dobré výsledky jsou i v Belgii, nebo Makedonii. Moc šťastné to s kvótami nebylo ve Francii. Tam se zavedly pokuty za nedostatečný počet žen na kandidátce. Strany častěji volily cestu finančních sankcí, než aby pravidlo respektovaly. V Polsku se kvóty zavedly nedávno, ale bohužel nemají nijak ošetřené pořadí kandidátů na listinách, což je neefektivní.

Jaký bude mít zavedení kvót efekt? Budou mít ženy o politiku větší zájem, nebo ne?
Ženy už o politiku zájem mají a angažují se. Když se podíváte na zastoupení žen na úrovni politických stran, tak se to pohybuje někde kolem třiceti až do padesáti procent. Mimochodem v řadách KDU-ČSL je padesát dva procent žen, tedy většina. Sehnat dostatek žen v rámci stran by neměl být problém. V komunální politice s každými volbami stoupá počet žen, které kandidují i které jsou zvoleny. Roste také počet starostek. Bohužel už nepronikají dál. V momentě, kdy se snaží prosadit do vrcholné politiky, narazí. Nemyslím si, že by byl problém s nedostatkem aktivních žen. Se zavedením kvót by se ale strany konečně přestaly poohlížet jen po mužích. Bude se jednoduše vybírat ze všech talentů, které ve stranách jsou.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].