0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Externí hlasy26. 6. 20144 minuty

Opencard je jízdenka na trase k ochromení státu

Lidé, kteří celý průšvih nezavinili, jdou před soud, zatímco strůjci podvodu tam budou vystupovat jako svědci

Krátká paměť? (Pavel Bém) • Autor: Matěj Stránský

Něco takového jsme v polistopadové politice ještě nezažili. Do komunálních voleb v Praze míří v čele hned dvou stran obžalovaní politici - oba čeká soud kvůli kartě Opencard. Fakt, že jde zrovna o ODS a TOP 09, lze mimo jiné vnímat i jako symbol do značné míry zaslouženého úpadku české pravice. Jenže v případě Bohuslava Svobody a Tomáše Hudečka je na místě velká ostražitost - bez ohledu na politické sympatie nebo antipatie k oběma mužům. Jejich obžaloba je totiž především hořkou obžalobou upadající spravedlnosti v našem státě. 

Je prostě něco shnilého v justičním systému, když lidé, kteří opencardový megaprůšvih nezavinili, půjdou před soud, zatímco jako svědci tam budou vystupovat strůjci celého podvodu, který nás stál jednu a čtvrt miliardy. Svoboda a další členové jeho rady jsou obviněni, že schválili dodatek prodlužující nevýhodnou spolupráci s provozovatelem karty Opencard, firmou Hagues. Přitom jejich argument, že neměli jiného východiska, než dodatek uzavřít zní logicky. Protože právě rada předchozího primátora Béma uzavřela s firmou Hagues smlouvu zoufale nevýhodnou pro město a s nevypověditelnou exkluzivitou na licence.

Reklama

Rozplynutý smysl

Otázka, kterou napovídá zdravý rozum, tedy zní: Jak mohou být někteří zastupitelé obviněni za souhlas s pouhým dodatkem, zatímco jiní zastupitelé, kteří problematickou smlouvu vymysleli a odsouhlasili, zůstávají mimo zájem vyšetřovatelů? Je zneklidňující, že z odpovědných justičních míst nepřichází uspokojivá odpověď. 

Nepřišla ani z úst dozorující státní zástupkyně Dagmar Máchové, při její svědecké výpovědi před vyšetřovací komisi Sněmovny. Zarážející je už odpudivá směs arogance a buranství, s níž odpovídala na otázky poslanců. Čímž nemohla zakrýt neschopnost uspokojivě vysvětlit, proč po pěti letech vyšetřování kauzy Opencard bylo odsouzeno jen několik řadových úředníků. Státní zástupkyně ani nedokázala odpovědět na otázku, proč celé řízení rozdělila na dílčí skutky, čímž se dokonale rozplynul smysl celého podvodu.

Nakonec se žalobkyně Máchová nechala přistihnout při lži, když připustila, že nejpozději v průběhu hlavního líčení s magistrátními úředníky věděla, že jeden z nich, Jiří Chytil, spolupracoval s policií a „nosil jí nějaké materiály.“ Jak ale připomněl publicista Jan Urban ve svém blogu na Aktuálně.cz, v závěrečné řeči před soudem Máchová tvrdila, že Chytil po celou dobu trestního řízení policii významně nepomáhal. Urban z toho správně usoudil, že státní zástupkyně zatajila polehčující okolnosti zásadní povahy a uvedla tak soud v omyl.

Destruktivní síly

A pokud skutečně Dagmar Máchová manipulovala s fakty v případě Jiřího Chytila, jak si můžeme být jisti, že nestranně dozoruje případ Svobody a dalších radních? Obě kauzy totiž obestírá znepokojující podezření: bývalí zastupitelé a přidružená politická galerka, kteří jsou pravými autory podvodného projektu Opencard, se aktivně brání a tvrdě útočí na oponenty.

A využívají k tomu komplice, kteří pro ně dodnes pracují na policii, státním zastupitelství i na soudech.
Pakliže to tak je, pak máme dál co do činění se silami, jež jsme si zvykli nazývat justiční mafií. Stejně jako v konkurzních podvodech nebo manipulacích s exekucemi, o nichž se v poslední době stále víc mluví.

To vše jsou destruktivní síly, které ničí víru lidí ve spravedlnost, rozvrtávají justiční systém, zpochybňují jeho smysl. Dál tímhle směrem vede cesta už jen k ochromení státu a destabilizaci demokracie. Že jsme se už téhle záludné trase přiblížili na dohled, to nám připomíná nejen kauza Opencard.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].