Když se malí investoři otřepali z války, přišel Trump. Rozvážné už nepřekvapil a divoké vyléčil

Před necelými šesti lety vyšel v Respektu článek o tom, jak Češky a Češi – známí svou opatrnou spořivostí a nedůvěrou k ukládání peněz do akcií – hledají cestu k investování. Počet Čechů-investorů tehdy pomalu rostl a příznivá ekonomická situace jejich osmělování podporovala. V médiích už se sice mluvilo o jejím konci, ale znělo to jen jako teorie, kterou v dobách hojnosti nikdo moc nechce slyšet.  

Jana Hostáková už tehdy byla vcelku ostřílenou drobnou investorkou, do bankou namíchaného mixu fondů už čtyři roky s manželem posílala každý měsíc pět tisíc korun. „Musíte důvěřovat tomu, že svět bude fungovat tak, jak jste zvyklí,“ popsala tehdy svůj recept na to, jak se vyrovnat s nejistotou a hrozbou krátkodobých ztrát, které investování nevyhnutelně přináší. Bylo září 2019. 

Za pár měsíců se velká část světa uzavřela do covidové karantény, o tři roky později Rusové vtrhli na Ukrajinu, o další tři roky později nastoupil Donald Trump a kromě jiného uvrhl globální hospodářství do zmatku celních válek. Svět v mnoha ohledech přestal fungovat tak, jak jsme zvyklí, a investující Češi se s tím musí vypořádat. 

Tak třeba Evropa