Tak nenápadně závažný film jako Hříšný tanec by dnes nevznikl
Právě ve čtvrtek uplynulo třicet let od prvního promítání Hříšného tance. Kdo si tenhle kultovní (nebo asi kultovní) film pamatuje, může se ptát, zda je nutné tohle výročí připomínat. Jistě, je to hezký a dojemný film s řadou pěkných písniček, díky němuž víme, že známost se dá začít větou „Přinesla jsem meloun“ a uzavřít „Baby nebude sedět v koutě“. Ale co s tím dál?
Hodně, píše britský The Guardian. Hříšný tanec není jen romantický film, ale hlavně je jen tak mimochodem natolik odvážný, že dneska by v Hollywoodu nejspíš nevznikl. Stačí se na zápletku podívat politicky, jak se říká v jiném, tentokrát českém filmu. A také sociologicky i s trochou nadsázky.
Takže teenagerka z dobré středostavovské židovské rodiny se v hotelu tahá s katolickým, o poznání starším mužem ve velmi prekérní profesní situaci, který žije z ruky do úst. Bůhví, kolik je Baby let, nepáchá Johnny vlastně zločin? A kdo je v tomhle vztahu „opravdu chlap“? Samozřejmě Baby, protože Johnny sice nosí tílko a má svaly, ale jinak je to pasivní postava, která se nechává vláčet událostmi (pozor, emancipace).


Také bez Baby by jiná postava po zpackaném potratu (pozor, tabu) nejspíš zemřela, pokud by hrdinka nedotáhla svého otce-lékaře vprostřed noci do chatičky pro personál. Mezi další klíčové ingredience, které tvoří zápletku filmu, patří i vzpoura proti rodičovské autoritě, snobství, třídní rozdíly a předsudky.
A jak dodává Guardian, kouzlo Hříšného tance a jeho rozdíl oproti dnešní filmové produkci je v tom, že o ničem z toho film vlastně není. Je to romantický letní příběh, kde jsou všechna zmíněná témata jaksi samozřejmě bokem. Současný Hollywood - a s tím lze samozřejmě nesouhlasit - by všechno tohle pojednal buď jako nolanovské temné a fantaskní podobenství, nebo vůbec. Případně jako „film, který se vyrovnává s řadou palčivých problémů dneška“ – takže by aspiroval na Oscara, což tvůrce Hřísného tance rozhodně ani nenapadlo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.










