středa 18. 4. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Mike Pompeo, muž kterého Donald Trump nominoval na klíčový post ministra zahraničí, zažívá v americkém Senátu těžké chvíle. Stále ještě ředitel CIA Pompeo si během posledních měsíců s  prezidentem vybudoval blízký vztah a Donald Trump věří, že bude jeho vize prosazovat lépe než předchůdce Rex Tillerson. Přesvědčit většinu amerických senátorů – bez jejichž souhlasu se Pompeo ministrem nestane – se však zatím ukazuje být poměrně složité a Pompeo rozhodně nemá nic jisté.

Senátní počty jsou neúprosné. Republikáni drží těsnou většinu 51:49, minimálně jeden však již předem oznámil, že Pompeovu nominaci nepodpoří – známý libertarián Rand Paul. Pompeovi vyčítá především jeho souhlas s válkou v Iráku a dřívější podporu pro užívání mučení při vyslýchání zajatců. Další republikán John McCain je zase dlouhodobě nepřítomen kvůli léčbě rakoviny a pravděpodobně se hlasování vůbec nezúčastní. V takovém případě by byla nutná podpora minimálně jednoho demokratického senátora.

Reklama
Reklama

Pompeo navíc čelil problémům již během čtvrtečního slyšení v senátním Výboru pro zahraniční vztahy. Stanovisko výboru je přitom klíčové; od roku 1925 se nikdy nestalo, že by nějakého nominanta na ministra zahraničí Senátu nedoporučilo. Rozložení sil ve vlivném výboru je 11:10 pro republikány, ale sedí tu také již zmíněný Rand Paul, který podporu Pompeovi hlasitě vyloučil. „Udělám cokoliv, co bude v mých silách, abych jeho jmenování zabránil,“ prohlásil minulý týden.

Někteří demokratičtí členové výboru před rokem Pompea podpořili do funkce ředitele CIA, nicméně minimálně dva již dali najevo, že v případě ministra zahraničí se rozhodnou jinak. Jedním z nich je i Tim Kaine, muž, kterého si Hillary Clinton vybrala jako svého viceprezidenta: „Tato administrativa potřebuje pravděpodobně víc než jakákoliv jiná na postu ministra zahraničí někoho opravdu oddaného diplomacii, protože prezident to dělat nebude. Pompeo je jako ředitel CIA velmi schopný, ale myslím, že nemá takový cit pro diplomacii, jaký bych od ministra zahraničí čekal,“ vysvětluje svůj postoj Kaine. Mnozí demokraté se také bojí, že známý jestřáb Pompeo nebude Trumpovi dostatečně oponovat v případě tak citlivých témat, jako je např. jaderná dohoda s Íránem - vůči které jsou oba muži extrémně kritičtí.

I kdyby nakonec výbor Pompea nedoporučil, Senát bude pravděpodobně o jeho nominaci stejně hlasovat. A jeho strategie jak sehnat alespoň jednoho demokrata na svoji stranu, je podle CNN poměrně promyšlená– cílit na ty demokratické senátory, kteří zastupují poměrně konzervativní státy a letos na podzim budou ve volbách své mandáty obhajovat. Případné odmítnutí Pompea by pak některým mohlo u jejich voličů uškodit - a je otázkou, zda jsou ochotní to riskovat.

Že Pompeo bere jmenovací proces vážně, ukazuje i zjištění deníku Politico, podle kterého o radu požádal všech žijící bývalé ministry zahraničí včetně Hillary Clinton. Tu přitom ještě jako kongresman v roce 2012, kdy došlo k zabití amerického velvyslance v Libyi, tvrdě kritizoval a označil tehdy její počínání za „morálně odsouzeníhodné“. Nyní ale po bývalé ministryni chtěl poradit, jak správně zvládnout nominační proces. Podle informací Politica s ním byla Hillary Clinton ochotná hovořit a zároveň na něj apelovala, aby zabránil odlivu profesionálních diplomatů, ke kterému docházelo za Rexe Tillersona.

Pompeo kromě vyjednávání své nominace stíhá i další věci. V úterý večer přinesl The Washington Post informaci, že ředitel CIA během Velikonoc tajně navštívil Severní Koreu, kde měl jednat o tamním jaderném programu a plánovaném summitu mezi Kim Čong-Unem a Donaldem Trumpem. Americký prezident týž den prohlásil, že mezi oběma zeměmi probíhají „diplomatická jednání na nejvyšších úrovních“ -  nicméně Pompeovu cestu nepotvrdil. S Kimem se prý chce setkat někdy v červnu – „ne-li dříve“.

https://www.youtube.com/watch?v=zf7yZQ_XVNU

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Vražda slovenského novináře Jána Kuciaka (a jeho snoubenky Martiny Kušnírové) nebyla šokující jen tím, že mladý novinář a jeho nastávající zřejmě životem zaplatili za jeho práci, ale také tím, že šlo v krátké době už o druhou vraždu novináře v Evropské unii. Tou první byla loni v říjnu smrt maltské novinářky jménem Daphne Caruana Galizia, které kdosi nastražil bombu do auta. Ačkoliv se toto povolání stává stále rizikovějším po celém světě, v Evropě jsme vraždění novinářů trochu odvykli.

Text v americkém deníku The New York Times právě na případu novinářky, kterou označuje za nejslavnější a nejprovokativnější z maltských žurnalistů, ukazuje, jak složité může být takový zločin vyšetřit a dotáhnout k uspokojivému závěru. Hledání vrahů podle NYT „vystavuje zkoušce“ jak maltské politické strany a instituce, tak celou EU. A právě podle její rodiny – a zejména syna Matthewa – v tomto testu neobstály.

Reklama
Reklama

V prosinci sice policie zatkla trojici „kariérních“ kriminálníků, ale kdo je poslal (pokud čin skutečně spáchali, jak tvrdí policie) a proč, to stále nevíme. Vinu trojice odmítá a s vyšetřovateli nekomunikuje. Podle rodiny úřady selhávají také proto, že mezi vyšetřovacími verzemi nemají tu, s níž policie pracuje v Kuciakově případě, tedy že motivy vraždy souvisejí s její prací. A vadí jim, že policie ani neprošetřuje informace, které jí poskytli – třeba fakt, že ministr, o němž Caruana Galizia psala v jednom ze svých posledních textů, chodí často do odlehlého baru, kde bývali zároveň častými hosty dva ze tří podezřelých. Ministr nepopírá, že do baru chodí, ale tvrdí, že s muži nikdy ani nemluvil.

O možných příčinách novinářčiny smrti nicméně píší ve zprávě členové delegace, kterou na středomořský ostrov vyslal Evropský parlament. Podle zprávy měl „brutální atentát“ za cíl „ vzbudit strach“ u kohokoliv. A zejména u těch, kteří se – stejně jako  Daphne Caruana Galizia – zajímali o případy praní špinavých peněz a korupce. Zastrašování nicméně nepodlehlo 45 novinářů z 18 médií z řady zemí, kteří po její smrti začali společně rozplétat kauzy, na kterých pracovala, a také okolnosti její násilné smrti.

Jejich spolupráci koordinuje francouzská nezisková organizace Forbidden Stories, která za uvězněné či zabité novináře s pomocí jejich kolegů z celého světa dokončuje rozdělanou práci. Tzv. Daphne´s project se podílejí i reportéři NYT, britského The Guardian, agentury Reuters či francouzského listu Le Monde.

https://www.youtube.com/watch?v=F-g3ZVkC7AY

Reklama
Reklama