čtvrtek 20. 9. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Čtyři lidé dostali rakovinu po „mimořádně nepravděpodobném“ přenosu nemoci transplantací z těla dárce, říká čerstvá zpráva holandských lékařů. Tři zemřeli. Všichni čtyři pacientky dostali orgány od jedné dárkyně a u všech po čase propukla rakovina prsu. Tři, u kterých nemoc metastázovala do další části těla, zemřely.  Čtvrtá pacientka přežila, neboť darovaný orgán se podařilo včas odebrat, a její imunitní systém se dokázal se situací vypořádat.

„Při transplantacích je vždycky nějaké malé riziko, že se něco zvrtne, i u těch nejbanálnějších operací,“ komentovala věc pro CNN dr. Frederike Bemelman z amsterodamské univerzity, podle níž je citovaný případ naprosto ojedinělou událostí, s níž se za svých 20 let praxe v transplantační imunologii ještě nesetkala.

Reklama
Reklama

Třiapadesátiletá zemřela na mrtvici a podle všech běžně prováděných testů byla jinak zcela zdráva - proto šly její ledviny, plíce, játra a srdce jako dar do transplantačního programu. Bohužel, v jejím těle se už zároveň - slovy lékařů -  rozvíjela „v podstatě ještě zcela nerozpoznatelná rakovina“.

Rok a půl po transplantaci byla s podezřením na kolaps transplantovaného orgánu přijata do nemocnice dvaačtyřicetiletá žena, která od dárkyně přijala plíce. Screening odhalil v jejích lymfatických uzlinách rakovinové buňky a analýza DNA ukázala, že pocházejí z těla dárce. Dvaašedesátiletá příjemkyně levé ledviny a o čtyři roky mladší pacientka s darovanými játry byly přijaty v rychlém rozmezí pár měsíců později.

U všech byl nález stejný: do těla se jim při transplantaci dostaly „mikrometastáze“, skupiny rakovinových buněk příliš malých na to, aby mohly být běžnými metodami objeveny. I když k nějakým přenosům rakoviny přímo transplantovaným orgánem už podle lékařských zpráv došlo, amsterodamská transplantace je považována za první případ přenosu rakoviny prsou.

Dárcem orgánů se nemůže stát nikdo se zhoubným nádorem - s výjimkou, reportuje CNN lékařská data, „většiny karcinomů kůže“ a určitých zapouzdřených nádorů. Pravděpodobnost rizika přenosu nádorů se uvádí mezi 0,01 až 0,05 procenty pro jednotlivé orgány.  „Benefity transplantací dalekosáhle přesahují tohle nepatrné riziko. Lidé by z toho neměli mít strach,“ cituje CNN doktorku Bemelman.

A její kolega, britský profesor Graham Lord dodává, že se do budoucna možná podaří vyhnout i těmto naprosto výjimečným událostem, protože v běhu už jsou experimentální programy na odhalení úplně počátečních stádií rakoviny.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pokud se bude povrch planety dál oteplovat - a vše tomu nasvědčuje, pak ledovce pokrývající zemské póly budou postupně odtávat. A úbytkem obrovských mas ledu by se dramaticky zvedla mořská hladina. Nová vědecká studie ale navrhuje překvapivý způsob, jak tání ledovců zpomalit: postavit na mořském dně bariéry z kamení nebo písku. Vědci připouštějí, že by šlo o mimořádně složitou operaci, ale v případě potřeby mohla lidstvu poskytnout nouzový čas na to, aby se na zvýšení hladiny oceánů aspoň trochu připravilo.

„Mluvíme tu o jednoduchých bariérách, více méně haldách písku a kamení na mořském dně,“ řekl deníku Guardian geolog Michael Wolowick, spoluautor studie publikované v odborném časopise Cryosphere journal. Bariéry by podle něho bránily ledovcům v klouzání na otevřené moře, kde pak ledovec taje rychleji, zároveň by fungovaly jako hráz bránící proudění teplé vody pod ledovec. Právě spodní vody, které se dostávají pod led a podemílají jej, jsou podle vědců jednou z možných příčin tání ledovců.

Wolowick a jeho kolegové nápad otestovali na počítačových simulacích, přičemž jako modelový příklad si vybrali obří ledovec Thwaites v Antarktidě. Došli k tomu, že ke stavbě izolovaných sloupců nebo hald na mořském dně, z nichž každá by dosahovala výšky asi 300 metrů, by bylo potřeba mezi 0,1 a 1,5 kubického kilometru materiálu. Pro srovnání: na stavbu Palmových ostrovů v Dubaji bylo zapotřebí 0,3 kubického kilometru písku a kamení. A prokopání Suezského průplavu vyžadovalo odstranění přibližně jednoho kubického kilometru materiálu.

Pokud by ke stavbě těchto „hald“ došlo, šance na zabránění kolapsu ledové masy v západní Antarktidě by byla podle modelů asi 30 procent. A pokud by se na dně zbudovala konstrukčně složitější zeď – což by ovšem v náročných podmínkách ledového oceánu šlo jen velmi těžko – vznikla by 70 procentní šance o polovinu snížit přívod teplé vody.

Kdyby ledovec Thwaites roztál, mohl by se spustit proces, který by zvýšil hladinu oceánů o několik metrů. Vědci v posledních letech věnují průzkumům hlubokých studených vod stále více času. Například nedávno vyslaná průzkumná ponorka Boaty McBoatface zkoumá právě ledovec Thwaites. A podobné lodě by v budoucnosti mohly stavět podmořské zdi v těch nejnáročnějších podmínkách, píše Guardian.

Jak ale upozorňuje vedoucí výzkumu Wolowick, studie jako ta jeho by lidstvo neměly odrazovat od snižování emisí skleníkových plynů, které přispívají k oteplování atmosféry. „Čím více oxidu uhličitého uvolníme, tím menší je šance, že ledovce dlouhodobě vydrží ve své současné podobě,“ uvedl.

Ledovec
Autor: Kroulik, Pavel

Reklama
Reklama